Nová deska The Circle - zpět ke kořenům Bon Jovi! (23.10.2009)

Loni se touto dobou Jon Bon Jovi nechystal na nic náročnějšího než na pár měsíců doma a přípravu alba největších hitů. Kapela, kterou založil před šestadvaceti lety v New Jersey, měla akorát za sebou odyseu zvanou Lost Highway – nejvýdělečnější turné roku 2008 – a Jon si chtěl dát pauzu. Retrospektiva ohlížející se za jejich kariérou by, dle jeho slov, kapele pomohla znovu nabrat síly po únavné štrece okolo světa. A on by mohl napsat pár nových skladeb pro výběrovku, zatímco by se věnoval svým domácím povinnostem.

Zbylí tři členové skupiny také mohli mít zasloužilý odpočinek: kytarista Richie Sambora si dával do pořádku svůj život po rozvodu s herečkou Heather Locklear, po smrti svého otce a po pobytu v léčebně. Klávesista David Bryan, jehož muzikál se začal hrát na Broadwayi, a bubeník Tico Torres, malíř na částečný úvazek, měli také co dělat. To byly plány – „Byl jsem rozhodnutý dát si na chvíli pohov,“ říká Jon. „Mohli byste mi tato slova vyrýt na čelo. Chtěl jsem se prostě vrátit domů a připravovat vydání Best Of alba.“

Ale o dvanáct měsíců později je výběrové album odsunuto na vedlejší kolej kvůli nové desce The Circle a dokumentu na DVD nazvanému When We Were Beautiful. Obojí vychází příští měsíc. V přípravách je také další obrovité turné pro příští rok. Prvních pět koncertů v londýnské O2 Aréně bylo zveřejněno včera. Co se tedy stalo s tím odpočinkem? Jon se zhluboka nadechne a začne vysvětlovat: „No, vrátil jsem se domů a začal psát. Měl jsem nějaké písně o holkách a jednu o léčebně, ale, upřímně řečeno, nebylo to nic moc. Jenže pak v rozmezí dvou měsíců se změnil svět. Lehman Brothers zkrachovali, provalil se skandál s půjčkami a Amerika poslala George Bushe si zabalit a zvolila si prezidenta černé pleti. A najednou tu bylo téma, které mi bilo do očí. Napsal jsem skladbu When We Were Beautiful, ale ta se nehodila pro Greatest Hits album. Spíš mi to připadalo jako první stránka nového alba. Tak jsem svolal kapelu dohromady a začali jsme pracovat. A docela jsme se rozjeli a já si brzy uvědomil, že musíme udělat nové album.“

„Držení se pár nových skladeb není nikdy správné. Pokud je nějaký základ, musí se dál rozvíjet. Tak jsme pokračovali v psaní a nakonec měli 24 písní. Devět měsíců po začátku jsme napsali We Weren’t Born To Follow a měli jsme poslední stránku alba.“

Jak si tak povídáme v londýnském Mandarin Oriental hotelu, je z Jona zřejmé, že je novým albem nadšen. The Circle je dojemné a silné album plné dělnických kytarových hymen. Po fušování se do vlivů country na albu z roku 2007 – Lost Highway, se energicky vrací zpět ke svým kořenům. Ale ač agresívní riffy nového alba mohou přenést posluchače zpět do dob hitů You Give Love A Bad Name a Livin´ On A Prayer, Jon je ve svých sedmačtyřiceti jiný člověk než ten král oblečků s trvalou jako pudl, který se vřítil na scénu heavy metalu v osmdesátých letech. Dnes má na sobě džíny a modré sako. Dospěl. A možná překvapivě se stal jedním z nejpohotovějších a nejšarmantnějších státníků.

„Člověk musí vyrůst,“ říká mi. „Už nechci dělat věci, které jsem dělal v pětadvaceti. Nechci být nějakým směšným klišé jako je Kayne West se svou lahví Hennessy na předávání cen. Jak trapné – mohl by začít se chovat dospěle! Ale nezměkl jsem. Jen se prostě zajímám o jiné věci, třeba dám si raději dobré víno než pivo. Jak člověk stárne, tak se jeho motivace mění. Mně nejde o peníze nebo obdiv. A není to ani o nějakém respektu. Je to o tom najít podnět, který něco znamená a podělit se o něj s ostatními. Myslím si, že naše nové albu má co říct a jsem zvědavý, jestli lidé mají stejný pocit“.

Jon dodává, že rodičovství bylo velmi podstatné při formování jeho životního postoje a drželo ho při zemi. Jon se oženil před dvaceti lety se svou láskou ze střední – instruktorkou bojových umění Dorotheou Hurley. Pár se svými čtyřmi dětmi (Stephanie, 16, Jesse, 14, Jacob, 7, Romeo, 5) dělí svůj čas mezi dům na venkově v New Jersey a nový apartmán na Manhattanu. „Děti udělají člověka mnohem zodpovědnějším,“ říká. „Život rockové hvězdy člověka vede k chování věčného teenagera, ale to prostě nejde, když musím vstávat v šest ráno, abych pomohl dětem dostat se do školy. Žijeme na Manhattanu, protože to je povzbuzující. V New Jersey máme v ledničce stále čerstvé mléko, ale hluk z kriketu už byl moc hlasitý. Na Manhattanu děti poznají opravdový svět.“

Jonův poměr mezi prací a životem nebyl vždycky takový. V roce 1983 zformoval Bon Jovi a slávu a bohatství získal o tři roky později s albem Slippery When Wet (prodalo se ho více jak 25 mil. nosičů, Jon ho popisuje jako „náš Thriller“) a jeho následovníkem z roku 1988 – New Jersey. Ale úspěch nebylo vše, s čím počítal. I přes jeho averzi k drogám, turné, čítající 250 koncertů za rok, si vybralo svou daň. „Bylo toho moc.“ říká, „pamatuji opilého Eddieho Van Halena, jak bušil na dvéře mého pokoje na hotelu a chtěl dělat problémy. A uvnitř kapely bylo takové pnutí. Nikdy jsme se neprali a tak, ale dosáhlo to stavu, kdy jsme spolu prostě nemluvili. Nesnášel jsem je a oni mě. Turné člověka ochromí. Měl jsem dvě povinnosti. Každé ráno zaklapnout kufr a jít na pódium každý večer. Vše ostatní bylo zajištěno. Jídlo mi servírovali na stříbrných tácech, ale citově jsem byl zničený.“

Jonovo vyčerpání se například projevovalo jako fobie z výtahů. Na radu Dorothey, která si všimla, že Jon nevstoupí do výtahu, aniž by se neorosil potem, si vzal tříleté volno po New Jersey Tour. Jon říká: „Na turné jezdí celá kapela společně výtahem několikrát denně. Když jsem se vrátil domů, tak jsem vyšel padesát poschodí pěšky, abych se vyhnul výtahu. Také jsem sedával na trávníku, opilý a zmatený a přemýšlel jsem nad tím, co dělám. Má žena viděla, že potřebuji pomoct. Bylo to to klasické klišé, kterým si každá rocková kapela projde. Dosáhnete bodu, kdy John Bonham příliš pil a Kurt Cobain se zabil. Rozumím, proč se Britney Spears zbláznila. Dojedete na křižovatku a musíte se rozhodnout, jestli doleva nebo doprava. Pro mě to nakonec nebylo tak těžké si to vyřešit.“

Jeho problémy jsou dávno pryč a Jon se těší na další turné. Se svým parťákem, Richiem Samborou, který se dal do pořádku, se Bon Jovi ve skvělé formě řítí vstříc dalšímu roku. „Jsem pyšný na to, čeho jsme zatím dosáhli, ale tohle zdaleka není konec,“ říká Jon. „Jsem s těmi stejnými kluky v kapele více jak polovinu mého života. Zažili jsme spolu dobré i špatné a i dobu, kdy si nás nikdo nevšímal, takže je znám výborně. Ať se stane cokoliv, tak je nevyhodím.“

The Circle vychází v Německu 30.10., v Británii 2.11., 4.11. v Japonsku, ve světě pak 6.11. a konečně 10.11. v Severní Americe. Jediné evropské koncerty příští rok budou v londýnské O2 Areně od 7.6. do 13.6.2010. Vstupenky jdou do prodeje 30.10.2009.

převzato z dailymail.co.uk, přeložil Jan Klapuš