Bon Jovi trochu jinak - TLFR (2.7.2004)

Americká skupina Bon Jovi na svém posledním albu This Left Feels Right překvapila. Natočila sice své osvědčené největší hity, ale ve zcela jiné, kompletně přepracované podobě. Zpěvák Jon Bon Jovi vysvětluje proč.

Co se vám stalo, že jste zatoužili po změně? Co vás tak nastartovalo?

Odehráli jsme vystoupení v Jokohamě, které bylo jiné než obvykle. Vyšlo báječně, strašně se nám to líbilo a měli jsme z něj fajn pocit. Když jsme si později pouštěli nahrávku koncertu a viděli jeho filmový záznam, došlo nám, že šlo o něco skutečně jiného, zvláštního. Nechtěli jsme marnit čas, a tak jsme v Amsterodamu natočili pět písní. Ty jsme sice nakonec stejně vyhodili, ale impuls už tu byl.

Takže jste začínali úplně nanovo?

Ano, dá se to tak říct. To už jsme ale byli pod časovým tlakem, protože koncert v Jokohamě se konal v lednu a my měli na krku září. Bylo to naše nejrychleji natočené album.

Nová deska zní hodně akusticky. To byl záměr?

Já bych ji vnímal spíš jako elektrickou než akustickou. Je to jako nově se představit starým přátelům. Je opravdu hodně jiná. Pro naše věrné fanoušky možná bude překvapením, doufám ale, že se bude líbit i těm, kteří nás dosud neposlouchali.

Ovlivnilo to nějak výběr skladeb na albu?

Samozřejmě nám šlo o to, natočit album, na němž by byly naše největší hity, i když jsme si uvědomovali, že to bude těžké. Lidé je mají v podvědomí, akordy, melodie. Znají je z MTV, rozhlasu nebo z desek. V tom je zároveň jejich síla.

Do jaké míry zasahoval do natáčení producent?

Chtěli jsme sice udělat akustické album, ale nechtěli jsme dopustit, aby producent s písničkami příliš hýbal, a některé jsme vůbec nechtěli nahrát v akustické podobě. Nakonec se ukázalo, že měl pravdu, a třeba písnička Lay Your Hands On Me vyznívá v akustické podobě skvěle. Dokonce jsem si říkal, že by bylo skvělé tímhle způsobem natočit další album. A celé.

Mluvil jste o hitu Lay Your Hands On Me. Bylo těžké přijít s jeho akustickou podobou?

Ani ne, šlo to velmi rychle. Kytarista Richie Sambora na ni použil dva nástroje, na které nikdy předtím nehrál – buzuki a zvláštní druh mandolíny. Vyzkoušeli jsme několik melodických linek a vše si ihned sedlo. Pracovali jsme jako v letu, bylo to jako při alchymistických pokusech. Třeba z písničky Born To Be My Baby jsme udělali valčík, působí jako z nějaké předválečné desky. Na albu je několik písní, které nemají moderní zvuk, podobají se starým bluesovým nahrávkám, které člověk může najít někde u babičky ve sklepě, jsou úplně ořezané. A jiná zní naopak jako kříženec Led Zeppelin a Eminema.

A co třeba It’s My Life?

Z té jsme teď udělali baladu, a je v ní dokonce použita harfa! Je to úplně jiná nahrávka než jak ji lidé znají. Chtěli jsme být co možná nejotevřenější, před ničím se neuzavírat a vyzkoušet všechny možnosti, které nás napadnou.

Jaký je to pocit, když vidíte svoje písně takhle rozebrané a opět složené dohromady v jiné podobě?

Nejdřív jsem pochyboval, že je to možné. Jako autor jsem byl zaskočen tím, že písně, které jsme napsali před mnoha lety, obstály a bylo možné je takhle obrátit naruby.