LIVE 2008-05-24 & 05-25 & 05-28 Mnichov, Lipsko, Hamburk

Je to už dva roky, co jsem psala svou první (a prozatím poslední) recenzi. Byl to můj první koncert a šlo o HAND ve Stuttgartu. Pocity byly tak silný, že jsem to musela hodit na papír a podělit se. Možná proto, že to bylo něco „poprvé“, ale hlavně proto, že mě Bon Jovi jednoznačně uchvátili.

I tentokrát bylo pro mě něco poprvé a Bon Jovi mě opět nezklamali. Tentokrát jsem se rozhodla pojmout koncerty malinko „worldwide“ způsobem :-) Vydala jsem se nakonec na 3 koncerty s partou přátel z amerického FC a musím podotknout, že opravdu (alespoň pro mě) záleží dost na tom, jaký lidi máte kolem sebe. Takže jsem si to maximálně užívala, stejně jako když mě do party tenkrát ve Stuttgartu vzal Dave a spol. Prostě Jovi fanoušci jsou nejlepší! :-)

Nebudu moc rozebírat setlisty, protože bych se u každé písničky zřejmě dost opakovala. Ten kdo mě zná, pochopí.

Mnichov byl jednoznačně velkolepá show. Je úžasný vidět Jona a chlapce, jak si tu atmosféru 72.000 fanoušků užívají. Výběr písniček neměl chybu, když zazněla moje nejoblíbenější Runaway a plátno bylo náhle černobílé, připadala jsem si sice trochu „stará“, ale nemělo to chybičku. Původně jsem měla obrovskou radost, když jsme se dostali asi tak do třetí řady přímo před Jona. Jenomže, dokud všichni dřepěli na zadku, bylo to fajn. Když ale všichni vstali a začali se na sebe lepit, vzdali jsme to a zmizli do míst, kde se dalo svobodně dýchat a hýbat. I tak jsem měla ale kapelu jako na dlani. Byli jsme napravo od podia a když Jon přicházel naším směrem, bylo zajímavý pozorovat, jak se nahoře najednou začali objevovat ruce s foťákama a mobilama připravenýma fotit. Já ale, jakožto „prvnička v pozorování Jona VELMI zblízka“ jsem foťák nechala ležet ladem (i tak se vydařilo pár skvělých fotek) a užívala si ten moment jeho blízkosti. Kdyby mě někdo pozoroval, asi by se dost pobavil – 30ti letá baba stojí bez hnutí s otevřenou „hubou“ a div neslintá :-) Ale nebyla jsem sama! Snad jediný, kdo takovéto okamžiky opravdu kazí jsou všichni ti, kteří kolem mě kouřili. Je to vážně vopruz čuchat během koncertu cigára nebo marušku :-) Když hoši spustili Twist and Shout, připadalo mi, že celý stadion se „kýval“ do rytmu. Shaking a babyyyyyyyyy – ano, tak tahle věta mě provázela celým mým Jovi výletem.

Další „poprvé“ totiž pro mě bylo to, že jsme tentokrát na koncertech byli dva a jeden z nás to měl zadarmo. Tohle všechno jsem absolvovala v druhém měsíci těhotenství a musím říct, že to nemělo chybu a užila jsem si to i přes příšernou únavu a občasné nevolnosti. Ale co ženská všechno nevydrží pro pár chlapů na jevišti,že? :-)

Lipsko už tak skvělá bomba nebyla. Na Jonovi bylo vidět, že je dost unavený. Tentokrát jsem nenechala nic náhodě a dostala se (opět na pravo od podia) do první řady. Se zatajeným dechem jsem čekala, až Jona zase vlítne na naší stranu, tentokrát přímo přede mě. Bohužel byl jen na opačné straně, ale zato alespoň Richie nezklamal a přišel nám zahrát solo. Jedna kamarádka se mě ptala, jestli hoši pořád vypadají tak dobře, když už jsou starší. Co se Jona týká, je to pořád jednička. Ostatní taky vůbec nevypadají špatně a Richie, ten podle mě zase začíná vypadat trochu k světu. Rozhodně si myslím, že vypadá líp než na HAND. Ale to je pouze můj názor. Ani Lipsko nemělo špatný setlist, jen byl věru trochu krátký. Mě osobně potěšila písnička Wild In The Streets.

Hamburg jednoznačně neuvěřitelný zážitek. Konečně jsme v pitu našli dostatečně pohodlné místo, uprostřed úplně vzadu. Což jsem dost ocenila díky mojí únavě, protože jsem se mohla v klidu opírat o bariéry, na jeviště jsem krásně viděla – pit mi přišel o dost menší, než na ostatních koncertech, a na focení to bylo naprosto ideální místo. Bylo to něco dost podobného Mnichovu. Atmosféra naprosto nepopsatelná, chlapci z kapely byli v ráži a Jon si to jednoznačně užíval. Moje srdeční záležitosti – Living in Sin a Hallelujah - mě dostali do melancholické nálady, kdy jsem si s hrůzou uvědomila, že můj výlet se neodvratně blíží ke konci a já už za chvíli budu sedět ve vlaku zpátky domů. Nelituju ale ani jediné vteřiny z celého týdne, stráveného s partou přátel v Německu, ikdyž mi ze začátku bylo tak mizerně, že jsem chtěla odjet domů. První koncert to všechno ale změnil a najednou všechny „nepříjemnosti“ už nebyli zas až tolik nepříjemné a začla jsem si užívat každou vteřinu. Chlapci mě opět nezklamali a jenom pevně doufám, že ještě nějaký ten pátek hrát budou, abych mohla zase vyrazit na nějakou tu Jovi party. Kéž by hráli ještě hooooooooodně dlouho, abych mohla vyrazit i s prckem, kterej si užil tři koncerty, zdarma a ani o tom vlastně pořádně neví :-)

Díky za přečtení mého skromného příspěvku. A přeju všem super zážitky na zbývajících koncertech, které vás ještě čekají :-)

Jiřina Vlachová