Bon Jovi LIVE 13. & 14.6.2008 - AMSTERDAM & BRUSEL (22.6.2008)

Dnešní novinkový článek bude pojatý trošičku odlišně a to způsobem porovnání dvou koncertů v jednom textu. Tento způsob volím proto, že chci ukázat a vyvrátit několik názorů, které kolem sebe slyším, že nač chodit na více koncertů v rámci jednoho turné. Musím říct, že převážně takovéto názory slyším od nefanoušků této skupiny kolem sebe. Případně dotazů v mailu, zda se vyplatí jít na víc koncertů v jednom turné. Zejména druhý den, kdy proběhl koncert.

V minulé recenzi Dublinu, na můj třetí koncert v rámci turné, jsem v úvodu zmiňoval, že fanoušci v našich krajinách musí za Bon Jovi vyrážet do jiných zemí a naznačoval jsem, kde bývají ze zkušeností koncerty nejlepší. Z toho důvodu byl můj první letošní koncert směřován do Německa, do Mnichova a následně druhý do Rakouska, poblíž Vídně. Viz recenze z nich na tomto webu.

Jelikož jsem při minulém turné Have A Nice Day s přáteli navštívil Anglii a oba koncerty v Milton Keynes, které se odehrávali den po sobě, nebáli jsme se ani letos jít ve dvou dnech na koncerty. Jelikož Anglii jsme zažili minulé turné a v loňském roce ještě promo koncert v O2 Aréně, letos jsme se rozhodli pro jiné země. Naše volba padla na Holandsko a Belgii. Holandsko byla jasná volba, protože atmosféra a fanoušci z této země jsou pověstné. Naproti tomu Belgie byla z naší strany „bonus“, protože když byl další koncert kolem 200km daleko z Holanska, byla by škoda na něj nejít.

Na koncerty jsme z mého bydliště vyrazili ve čtyřech lidech vozem a po necelých 10 hodinách jsme již brázdili ulice Amsterdamu. Musím říct, že síť jednosměrných komunikací ve spleti vodních kanálů, za bonusu všudypřítomných cyklistů, byla pro mě velmi adrenalinová. Trošku rozdíl proti třeba Praze, kde mi doprava přijde více přehledná.

V porovnání Bruselská doprava mi přišla celkem přehledná a pro řidiče od nás - více domácí. Na Bruselský koncert se k nám ještě přidala Evka ze zdejšího FC, kterou bohužel postihla nemoc a proto Amsterdam vynechala. Ale dost bylo pozadí koncertů. Amsterdamský koncert, který se odehrával 13.6.2008, začal kolem 22:30. Spousta fanoušků se jistě podiví, proč tak pozdě? Inu důvod byl prostý. Holandští fanoušci a pořadatelé, si nechtěli nechat ujít fotbalový zápas domácích s Francií a po předkapele začali promítat na plátnech fotbalové utkání v rámci probíhajícího ME. Díky tomu jsme měli možnost zažít fotbalovou atmosféru v Holandsku, protože 70% všudypřítomných fanoušků bylo v oranžovém hávu a nikomu nevadilo, že není v místě dějiště a zápas si všichni užívali, jako by tam byli.

V Bruselu, 14.6.2008, koncert započal v tradiční dobu, tedy kolem půl deváté večer. Co se týká místa, kde jsme koncert prožívali, v Amsterdamu jsme měli klasické lístky na plochu a podařilo se nám vybojovat pozice až téměř u zábradlí, kde začínal VIP koridor. V Bruselu jsme byli ještě blíže, protože v předprodeji se mi podařilo zakoupit lístky přímo pod pódium ve VIP prostoru. To jsou tedy rozdíly, co se týká počátku koncertu Bon Jovi a našeho místa na nich.

Nejen doba zahájení byla odlišnost těchto dvou koncertu, ale i první píseň, kterou Bon Jovi začali. V Amsterdamu Jon vyskočil na pódium stylově v oranžovém fotbalovém dresu Holandska a spustil cover píseň Rockin´ All Over The World. Brusel začal klasickou písní v tomto turné, titulní písní nového alba, tedy písní Lost Highway.

Po Lost Highway na obou koncertech následoval totožný trojlístek v podobě Born To Be My Baby, You Give Love A Bad Name a Raise Your Hands. Odlišnost přišla v následující chvíli, kdy v Amsterdamu spustili Runaway a v Bruselu vyrukovali s raritnější písní v tomto turné - One Wild Night. Na obou koncertech v zápětí zazněla dlouhá a na ruce náročná - I´ll Sleep When I´m Dead. Nebylo by to ono, kdyby ani v této písni nepřišli s něčím rozdílným, tedy v různých medley, které ve Sleep zahráli. V Bruselu vytáhli z jukeboxu cover Rockin´ All Over The World a Start Me Up. V Amsterdamu vedle Jumpin´ Jack Flash přidali ještě o něco raritnější - Gimme Some Lovin´.

Poté přišlo okénko nové desky LH a tedy písně Whole Lot Of Leavin´ v Amsterdamu a pro mě osobně o tři třídy lepší Any Other Day v Bruselu, před kterou se ještě dostala píseň z desky Have A Nice Day – Story Of My Life. Následující skladba byla na obou koncertech shodná – In These Arms. Ale to by nebyl Amsterdam, aby tam nebyla trošičku odlišnější, když si vokálový zpěv vyzkoušel i klávesista a spoluautor písně – David Bryan.

Amsterdam pokračoval ve výjimečnosti a na řadu přišla raritka z desky These Days, akustická Diamond Ring a megahit Always. Poté se oba koncerty vrátily na shodnou kolej s tleskačkou Captain Crash And The Beauty Queen From Mars. Poté, s menší obměnou pořadí, byly zahrány klasické písně na tomto turné, tedy písně Have A Nice Day, It´s My Life, Keep The Faith, Blaze Of Glory, Blood On Blood, Richiem Samborou zpívaná I´ll Be There For You, oceněná Who Says You Can´t Go Home a hymna na konci hlavní části - Living On A Prayer.

Mezi tento tradiční konec se nahodile vklínily skvosty a rarity. V Amstedramu obohacena KTF o cover Sympathy For The Devilby byl jen začítek ve výčtu. V Amsterdamu byly zahrány Just Older, highwayovská We Got It Goin´ On a píseň Someday I´ll Be Saturday Night. Brusel kontroval s Last Man Standing a velikým překvapením. Poprvé zahranou a toužebně očekávanou v tomto turné, jednou s nejlepší písní od Bon Jovi, s písní Dry County. Ta byla s tak neskutečnou energií odehrána, že jsem sotva popadal dech, jak jsem byl unesen. Jon píseň bravurně odzpíval a zasloužil se o nejlepší moment celého Bruselského koncertu. Richie Sambora zahrál v této skladbě tak excelentní sólo, že to jen tak z hlavy nedostanu.

Po vytleskání Bon Jovi zpět na pódium vtrhli na obou koncertech s něčím nečekaným. Amsterdam se dočkal po více jak 20. letech akustické Stick To Your Guns a Brusel vynikající raritní balady Living In Sin. Stick To Your Guns jsem opravdu nečekal, po prvních tónech jsem si myslel, že to bude pouze několikasekundová melodie, jako intro k následované Wanted Dead Or Alive. Opak byl pravdou, když Jon neustále za doprovodu Richovo a své kytary pokračoval ve zpěvu. Když se přidaly bubny Tico Torrese, věděl jsem, že jsme součástí historie a slyšíme kompletní Stick To Your Guns. Publikum chlapcům pomáhalo s textem, první řada měla kompletně napsaný text na několika cedulích. Neskutečný zážitek být součástí této události, mráz po zádech mi běhá ještě teď, když na tento okamžik vzpomínám.

Po obou raritních přídavcích byla odehrána legendární Wanted Dead Or Alive. V Bruselu byla ještě přidána Bad Medicine i se skákací Shout. V tento okamžik byly oba koncerty ukončeny. Těžko říct, který koncert byl lepší. Oba koncerty byly s neskutečně skvělou atmosférou a plné raritních písní. Nejsilnější okamžikem v Bruselu bylo jednoznačně Dry County a Living In sin. V Amsterdamu asi Diamond Ring a poté úplně jasně megararita Stick To Your Guns.

A odpovědi na otázky nastolené na počátku recenze? Z těchto dvou koncertů bylo jasné, že koncerty ve dvou dnech nejsou žádný problém a co se týká setlistů a účasti na více koncertech v rámci jednoho turné? Musím říct, že každý z pěti koncertů, který jsem letos naživo viděl, byl úplně jiný. Různé státy, různí lidé, různá nálada kapely, různé setlisty s raritami … to je prostě ten důvod prožít s partičkou z New Jersey několik večerů, člověk žije jen jednou a společné vzpomínky jsou to, co nás spojuje. Na tomto místě chci poděkovat ještě své posádce vozu, tedy moji Lence, Kristínce a Judy. Díky holky, za vše. Pro mě toto turné tímto skončilo, ale už se nemůžu dočkat dalšího alba a turné, abych zas viděl Bon Jovi naživo, tedy nejlepší koncertní show, kterou lze zažít. Keep The Faith.

David Vostrý