historie

Vítejte v sekci historie! Cílem této rubriky není obsáhnout kompletní příběh skupiny Bon Jovi, to by vydalo možná nejen na jednu knihu. Bryan Reesman jednu takovou vydal a my ji můžeme jedině doporučit. Kdo by váhal nad koupí, tak ho může přesvědčit zdejší recenze. Dále můžeme doporučit pětidílný cyklus novinkových článků začínající zde na webu, který je složen převážně z autentických rozhovorů s Jonem Bon Jovim a Richiem Samborou. Ambicí této rubriky je všem českým fanouškům přiblížit zásadní zvraty a osudy členů kapely Bon Jovi v jednom byť strukturovaném, tak uceleném textu. Detailnější přehled událostí se dozvíte v informacích u každého alba v diskografii, na která zde najdete odkazy. Příjemné čtení.

Začátky

Dne 2. března roku 1962 v Perth Amboy ve státě New Jersey se narodil v rodině Carol a Johna zakladájící člen kapely John Francis Bongiovi. Díky rodičům jeho původ sahá do Evropy. Po otci má italské kořeny ze sicilského Sciacca a po matce má slovenské předky původně ruského a německého původu. Když byl John asi dvouletý, tak se celá rodina přestěhovala do přímořského městečka Sayreville. Na střední školu chodil do St. Joseph High School v Metuchenu, zde ale vydržel pouze první dva ročníky. Na ty závěrečné se přesunul na Sayreville War Memorial High School v Parlinu.

Když mu bylo asi třináct let, tak začal koketovat s hudbou a učit se hrát na klavír a kytaru. Jeho učitelem na kytaru byl Al Parinello, jemuž Jon vděčí za to, že ho donutil cvičit, a tak se něco pořádně naučit. Svůj vděk později vyjádřil tím, že po Parinellově smrti si jeho iniciály společně s letopočtem '95 vyryl do své hlavní akustické kytary. John záhy začal základat kapely, ve kterých se potkával se svým budoucím parťákem klávesistou Davidem Rashbaumem. Poprvé se setkali v Atlantic City Expressway, ale později také v John Bongiovi And The Wild Ones. Mezi další uskupení, ve kterých Jon působil, patří The Rest a The Lechers. Zásadním zlomem v cestě za hudební kariérou byla brigáda v nahrávacím studiu jeho vzdáleného bratrance Tonyho Bongioviho. Studio tehdy neslo jméno Power Station a nahrávala zde všechna velká jména včetně newjerseyské legendy Bruce Springsteena nebo také Talking Heads, The Ramones, Aerosmith, David Bowie či The Rolling Stones. Jon tam mezi vytíráním podlahy a jinými pomocnými pracemi sledoval, jak pracují hvězdy showbusinessu a sám začal psát své skladby. Svou první profesionální nahrávku pořídil díky producentovi Meco, ktrerý nahrával album Christmas In The Stars: The Star War Christmas Album a Jon na něj nazpíval píseň R2-D2 We Wish You Merry Christmas.

V tomto obodbí vzniklo okolo dvaceti skladeb, které John různě v mezerách mezi nahráváním jíných interpretů s lokálními muzikanty nahrál. Mezi nimi byla i skladba Runaway, na které hraje seskupení hudebníků, kteří dostali pracovní název The Allstar Review a byli to kytarista Tim Pierce, klávesista Roy Bittan, bubeník Frankie La Rocka a baskytarista Hugh McDonald, který se později stane členem skupiny Bon Jovi. Doprovodné vokály obstarali David Grahmme a Mick Sheeley. V roce 1983 John nahrával znělky pro lokální rádio WAPP 103.5FM a při rozhovorech s DJem Chipem Hobartem a ředitelem Johnem Lassmanem došlo k dohodě, že skladba Runaway bude zařazena na výběrové album této stanice, na kterém se objevili lokální talentovaní muzikanti. John tyto události po letech popisuje trochu jinak, což se můžete dočíst u prvního alba v diskografii. Píseň se dočkala úspěchu, hrála ji rádia v New Jersey a New Yorku a John si tak vysloužil nahrávací kontrakt na album. K tomu ale potřeboval kapelu.

David Bryan Rashbaum se narodil 7. února 1962 ve stejné porodnici jako John do židovské rodiny lékaře Eddieho Rashbauma, která žila v Edisonu. Na základní školu chodil v Clara Bartonu, dále na Herbert Hoover Middle School a na střední pak J. P. Stevens High School. Od dětství ho to táhlo k muzice. Po svém otci začínal s trumpetou a od sedmi let se učil hrát na klavír. V pubertálním věku se stal členem skupiny Transition, která hrála pouze předělávky skladeb Deep Purple a Led Zeppelin. S Johnem se, jak již bylo řečeno, poznal v Sayreville a hráli spolu v Atlantic City Expressway. Po jejím rozpadu se věnuval studiu na Rutgers University (měl se stát doktorem), ale nakonec mu přece jen učarovala hudba, a proto šel na Julliard Music School. V roce 1983 se mu ozval John Bongiovi s tím, že má smlouvu na nahrání alba, dává dohromady kapelu a potřeboval by klávesistu.

Baskytarista Alec John Such přišel na svět 14. listopadu 1951 v Yonkers ve státě New York. Ukázal se jako klíčový článek při formování kapely. Jelikož byl o generaci starší než John s Davidem, tak na lokální hudbení scéně již nějakou dobu působil a měl své kontakty. Hrál napřílad v cover bandu Phantom's Opera, kteří byli považováni za místní hvězdy. A to bylo něco, co John hledal. Po mnohých zkušenostech s kamarády ze sousedství chtěl někoho, kdo je zavedeným muzikantem a má něco za sebou.

Tico Torres se narodil 7. října 1953 v New Yorku kubánským přistěhovalcům Emmě a Hectorvi Torres. V dětství navštěvoval John F. Kennedy Memorial High School v Iselinu. Od dětství měl rád jazzovou hudbu. Vzhledem k tomu, že též byl starší, tak měl za sebou již kariéru v kapelách Six Feet Under, R-Band aka Silver Gondor a ve studiu spolupracoval s jmény jako Frankie And The Knockouts, Pat Banatar, Chuck Berry, Cher, Alice Cooper nebo Stevie Nicks. V roce 1980 hrál s kapelou T. Roth And Another Pretty Face se kterou vydali album Face Facts. Zásadní ale bylo, že ve Phantom's Opera se potkal s Alecem, který Tica dohodil Johnovi. Věkový rozdíl nejdříve Tica odrazoval, ale Johnův zápal pro věc a charisma jej přesvědčily.

Richie Stephen Sambora přišel na svět ve stejné porodnici jako John a David, jen o tři roky dříve a to 11. července 1959 a po rodičích Joan a Adamovi Samborovi má polské předky. Jako jedináček vyrůstal ve Woodbridge Township v New Jersey, kde chodil i na střední školu Woodbridge High School, za kterou hrál basketbal. Jedním z prvních hudebních nástrojů, na které se učil hrát, byl akordeon. To mu bylo asi šest. Smrt Jimiho Hendrixe ho motivovala v tom zkusit kytaru. Inspirací mu byla řada velkých kytaristů jako například Eric Clapton nebo Jeff Beck. Richie byl členem kapel Mercy, Duke Williams & The Extremes nebo jeho vlastní Richie Sambora & Friends. Byl spoluvlastníkem klubu v New Jersey a již v devatenácti měl svůj nezávislý label Dream Disc Records. Na začátku osmdesátych let byl na turné jako předskokan Joa Cockera a v roce 1983 se neúspěšně ucházel o místo kytaristy ve slavné kapele Kiss po odchodu Ace Frehleyho. Nejvýraznější stopu ale zanechala skupina Message, se kterou dokonce vydali album Lessons a ze které se znal s Alecem. Ten ho představil současné sestavě Johnovy kapely, která zahrnovala Dava Samba, který zde hrál na kytaru. Byl to Johnův soused a kamarád z dětství a měli spolu dohodu, že kdo bude mít úspěch, pomůže tomu druhému. V tuto chvíli spíš Dave pomáhal Johnovi, aby mohl propagovat svůj singl Runaway. Později značně pomohl John Davovi, který založil kapelu Skid Row a John je dohodil nahrávací splečnosti a v roce 1989 je vzal jako předskokany na turné. Zpět v roce 1983 byl Richie nadšen, když viděl kapelu hrát a spatřoval v ní potenciál. John později s úsměvem vzpomínal, že za ním do zákulisí přišel týpek, který mu sdělil, že bude jeho kytarista. Ten se tomu nejdříve smál, ale když Richieho slyšel hrát a zjistil, že také píše písně, tak ho kapela pozvala na zkoušku, po které ho okamžitě přijali a ihned začali spolu psát nové skladby.

První alba

Kapela by tedy byla pohromadě, scházelo jí ale jméno. Derek Shulman z nahrávací společnosti navrhl, aby se kapela jmenovala Bon Jovi, což je de facto Johnovo příjmení, jen zapsáno více americky, přičemž výslovsnost zůstala zachována. Smysl to dávalo i z důvodu, že to byl John, kdo dostal smlouvu a že už byl trochu známý díky úspěchu Runaway. Posléze došlo i k úpravě jeho jména samotného, aby bylo jasné, kdo je hlavní postavou nové kapely, a tak se z Johna Bongioviho stavá Jon Bon Jovi.

Ke konci roku 1983 skupina koncertovala po klubech na podporu Runaway a své první malé turné završila koncertem ve slavné Madison Square Garden jako předskokani ZZ Top. K tomuto koncertu se vážou historky o Richieho vybuchém zesilovači, či nefunkční kytaře, o Jonově neschopnosti správně vyslovovat ZZ Top a i to, že publikum z nich nijak nadšené nebylo, což není úplně divu, protože Bon Jovi jižanský rock rozhodně nehráli.

V samém závěru roku kapela nahrála své první album pod dohledem producentů Tonyho Bongioviho a Lance Quinna a do funkce manažera, který zařizoval první velké turné byl angažován Doc McGhee. Debutové album vyšlo 21. 1. 1984 a Bon Jovi vyrazili na horskou dráhu, ze které po šest let neměli ani na chvíli vystoupit. Album nebylo hitem, ale své místo si našlo a turné bylo úspěchem. Cílem kapely bylo, aby během jejich show diváci zapomněli, že přišli vlastně na koncert někoho jiného. Reakce publika byly nadšené a skupina se etablovala jako vyhledávaný koncertní cíl. David Rashbaum dospěl k názoru, že si své umělecké jméno zkrátí na David Bryan, protože ho nebavilo své jméno někomu pořád hláskovat. 

Po skončení turné nehledě na všechno vyčerpání se kapela zavřela do studia, aby napsala a nahrála své druhé album. To bylo obodbí, na které nevzpomínají úplně rádi a vztah k druhému albu 7800° Fahrenheit to poznamenalo. Jon se nechal slyšet, že na napsání prvního alba má člověk celý život, ale na to druhé jen týden. Album bylo uspěchané a temnější, protože si mnozí členové kapely procházeli osobními problémy. Nedá se ani hovořit o nějakém zhýralém životě rckových hvězd. Dost času trávili v bytě u Tica, protože peněz si zatím moc nevydělali. Produkce alba se ujal opět Lance Quinn. Zpětně Jon první dvě alba hodnotí ve smyslu, že byli mladí a důvěřovali lidem, kteří měli zkušenosti a ty výsledky bohužel nejsou uspokojivé. Hodně mu vadí především videoklipy, kdy jako kapela neměli nad jejich podobou žádnou moc. Album opět nepřineslo žádný strhující hit, ale naštěstí úplně nezapadlo. 

Velký ohlas, který mělo jejich předchozí turné v Japonsku, zapříčinil, že na jaře 1985 začínají své turné poprvé jako headliner zde. Po něm následovalo vyčepávající turné po Americe a další návštěva Evropy na podzim. Jako živá kapela se Bon Jovi neustále zlepšovali a šířili tak svůj věhlas. Všem však bylo jasné, že pokud nepřijde ani na třetí pokus velký úspěch, tak to bude zřejmě znamenat konec.

Průlom

Pro nahrávání třetího alba došlo k několika zásadním změnám a to zejména personálním. Díky přátelství se skupinou Kiss se přes jejího kytaristu a zpěváka Paula Stanleyho Jon s Richiem seznámili s Desmondem Childem. Ten s Kiss napsal jejich hit I Was Made For Loving You a Paul by názoru, že by mohl dobré hudební nápady Jona a Richieho pomoci přetavit v hity. Hned první skladba, kterou společně napsali, toho byla důkazem, You Give Love A Bad Name se stala no. 1 singlem v USA a pomohla raketovému vzestupu popularity kapely.

Další zásadní změnou bylo přemístění do Vancouveru, kde skupina nové album nahrávala pod dohledem producenta Bruce Fairbairna a zvukového inženýra Boba Rocka. Vancouver jako takový pomohl i výběru názvu alba. Pánové rádi využívali nočních klubů a strip barů a v jednom prý snad měla jistá dívka tančit na jejich píseň In And Out Love a u toho se polévat vodou s mydlinkami. Na to konto měl někdo pronést Slippery When Wet a název byl na světě. Poslední a po dlouhou dobu neveřejnou změnou byl post studiového baskytaristy. V drtivé většině, ne-li ve všech písních můžeme slyšet starého známého Hugha McDonalda. O Alecovi se říkalo, že na studiovou práci moc není. Jemu byl vlastní život rockové hvězdy na turné a jelikož pocházel z cover bandů, tak hrát hudbu, kterou vytvořil někdo jiný mu nevadilo.

Obrovský úspěch alba a jeho singlů etabloval kapelu jako jednu z nejslavnějších rockových skupin té doby. Livin' On A Prayer se stala hymnou a do dneška je to pravděpodobně nejslavnější píseň Bon Jovi. Wanted Dead Or Alive zase dosáhla uznání v muzikantských kruzích a pomohla s návratem akustické kytary do rockové hudby a na vrcholy hitparád. Turné málem kapelu zničilo. Úspěch alba měl za následek přidávání koncertů a odpočinku bylo málo. Jon přišel o hlas a byl závislý na steroidových injekcích přímo do hlasivek.

Jeho hlasivky po odpočinku po turné se naštěstí zotavily a před Bon Jovi a především autory písní byl nelehký úkol. Dokázat, že Slippery When Wet nebyla náhoda a že i další album bude úspěšné. S heslem "nikdy neměnit vítězný tým" tzn. opět s dvojicí Bruce Fairbairn a Bob Rock v Little Mountain studiích se vrhli do práce. Desmond Child se také opět stal spoluautorem několika skladeb. Po váhání nad jménem, kdy bylo zvažováno např. Sons Of Beaches a i zamítnutém nápadu nahrát dvojalbum, přichází koncem září 1988 na svět album nazvané podle domova kapely - New Jersey. A prvotní obavy nemusly být na místě. Album se stalo také megahitem. V počtu prodaných nosičů svého předchůdce nepřekonalo, ale v počtu singlů v americké Top10 ano, umístilo se tam všech pět! Přičemž Bad Medicine a I'll Be There For You dosáhly až na vrchol samotný.

Album New Jersey bylo oceňováno za vlivy blues, které svou charakteristickou kytarou přinesl Richie Sambora a také celkově za snahu se vymanit s předobrazu typické rockové kapely osmdesátých let, kterých právě po úspěchu Bon Jovi bylo všude jako hub po dešti. Kapela vyrazila na své nejdelší turné, které trvalo od října 1988 až do února 1990. Jon poučen předchozí zkušeností se naučil o svůj hlas pečovat, a tak o něj tentokrát nepřišel. Mezi zásadní milníky bylo vydání alba v tehdejším Sovětském svazu a účast na festivalu Moscow Music Peace Festival, kde byli Bon Jovi headliner před kapelami jako Scorpions nebo Ozzy Osbourne. Nepřímo se Jon a Richie zapřičínili o vznik série akustických koncertů MTV Unplugged, poté co své dva hity Livin' On A Prayer a Wanted Dead Or Alive zahráli naživo akusticky před celým světem při předávání cen MTV Awards Show.

Náročný harmonogram, kdy od konce roku 1983 byla kapela v jednom kole střídajících se cyklů album + turné, musel mít svou daň. Po posledním koncertu v Mexiku v únoru 1990 se každý člen kapely skoro bez rozloučení vydal vlastní cestou. Společně se vlastně sešli az za necelý rok opět na koncertním pódiu. Bylo to o Vánocích 1990, kdy založili tradici benefičních koncertů v domácím Count Basie Theater. Na silvestr už byl naplánován koncert v Tokyu a následovalo kratičké turné po Japonsku, které propagovalo speciálně vydaný box všech prvních čtyřech alb dohromady. Na těchto koncertech bylo znát určité napětí mezi Jonem a Richiem a bylo zjevné, že je ještě brzy na nějaký comeback.

Sólové projekty

Mezičas mezi posledním koncertem Bon Jovi a vánoční show využil Jon ke svému prvnímu sólovému projektu. Úplně sám napsal celé album - soundtrack k filmu Young Guns II. Byl totiž požádán Emiliem Estevezem, jestli by filmu nepropůjčil skladbu Wanted Dead Or Alive, což Jon odmítl, protože ta skladba není o divokém západě a kovbojích. Místo toho napsal Blaze Of Glory, která se producentům filmu zalíbila a Jon potěšen úspěchem napsal celé album. Sám si potřeboval zodpovědět otázku, co vlastně chce dále. Jestli je jeho pozice dále v kapele, jestli dokáže hity napsat sám a také se potřeboval nějak vyrovnat sám se sebou a svými problémy, ze kterých se prostřednictvím postavy Billyho The Kida vypsal právě díky albu Blaze Of Glory. Album mu i ukázalo, že megahit sám napíše a že může spolupracovat s největšími hvězdami jako jsou Jeff Beck nebo Elton John. Mezi fanoušky i panovala obava, jestli se někdy Bon Jovi dají zpět dohromady, když Jon uspěl sám. Na druhou stranu úspěch alba a jeho prodejnost se nedala měřit s alby skupiny a celá tahle kapitola měla za následek především léčebný účinek. Jon album ani nepropagoval na turné, pouze vydal singly. I když na turné se podíval, jako doprovodný kytarista a vokalista se účastnil turné svého idola z mládí Southside Johnnyho na začátku roku 1991. V tom samém roce napsal s dalším svým známým Aldem Novou jeho nové album které vyšlo na labelu, který Jon založil. Pak následovalo léto, na které sám Jon odkazuje jako na "grey summer", kdy řešil své osobní problémy a psal nové skladby, které se pak objevily na dalším albu skupiny. Též zpětně děkoval své ženě Dorothee, se kterou se tajně a narychlo brali v dubnu 1989, že mu značně pomohla.

Richie Sambora se také vrhl na sólovou dráhu a to nejen jako kytarista, ale i zpěvák. K ruce mu byli kamarídi z kapely David a Tico, kteří s ním jeho album nahráli a i jeli na krátké turné v USA. David byl dokonce spoluautorem několika písní. Album Stranger In This Town nebylo komerčním úspěchem, což Richiemu nevadilo, protože jeho cílem bylo dělat hudbu od srdce, která by ho vystihovala. Hudební kritikou bylo album chváleno a jen podtrhovalo Richieo charakteristický hudební přínos kapele Bon Jovi, což ji odlišovalo od ostatních soudobých skupin.

Aktivní byl i David, který společně s Larry Fastem napsal soundtrack k filmu Netherworld a nechal vyniknout své klavírní umění. Ale to se již psal rok 1992 a chystal se návrat Bon Jovi.

Druhá kapitola

Na Vánoce 1991 se opět kapela setkala pódiu při benefičním koncertu a již zde zahrála například skladbu Bed Of Roses, z plánovaného alba. Rok 1992 byl tedy ve znamení psaní nových písní a nahrávání. Opět se cestovalo do Vancouveru, akorát producentem tentokrát byl sám Bob Rock. Album Keep The Faith znamenalo pro kapelu první stranu nové kapitoly. Hudební scéna se změnila příchodem grunge a osmdesátkové kapely nebyly v módě. Jon jakožto nejmladší člen dosáhl třicítky a celá skupina celkově dospěla, což se projevilo na hudbě i obsahu textů. Ne že by snad změnili žánr, ale pryč byl osmdesátkový zvuk a i Jonův charakteristický účes, čímž v klipu k písni Keep The Faith fanoušky překvapil.

Další změnou byl konec managementu Doca McGhee, který bezesporu stál za úspěchy skupiny v osmdesátých letech, ale náročný harmonogram málem byl to, co kapelu položilo. Jon zakládá vlastní Bon Jovi Management a vyráží na turné. Novinkou bylo, že album mělo větší úspěch v Evropě než doma v USA. Turné se tedy hodně soustředilo na celý svět a v rámci jeho druhé poloviny výstižně zvané podle skladby I'll Sleep When I'm Dead skupina poprvé zavítala do České republiky, když se na pražském Strahově 4. 9. 1993 konal jejich koncert. Z Bon Jovi se Evropě a zbytku světa stala stadiónová kapela, ale doma měli problémy vyprodat arény.

Turné mělo za následek i první změnu v sestavě kapely. O Alecovi Johnu Suchovi již byla řeč, že nebyl vyloženě perfekcionista a muzikant, který by ve studiu řešil nejmenší detaily. Na albu opět neúčinkoval a neměl ani na tom dalším, které se začínalo chystat. K tomu se přidalo to, že jeho hraní na koncertech začínalo být často podprůměrné. Názorově se rozcházeli s Jonem na to, jak má skupina dál směřovat a celkově pro něj bylo těžké přijmout novou realitu a přenést se od jízdy osmdesátých let. Svou frustraci včetně informace, že se skupinou nenahrává nové album sdělil v jednom rozhovoru, což podnítilo fámy o jeho konci v kapele a také naštvalo Jona. Kapela si vždy zakládala na tom, že špinavé prádlo neprali veřejně v médiích. Jestli skončil sám nebo byl odejit se pořádně neví, ale jisté je, že jeho místo v kapele zaujal Hugh McDonald, který s kapelou absolvoval krátké vánoční turné na konci roku 1994.

To bylo již po vydání prvního výběrového alba s názvem Cross Road, které kapela vydala v průběhu práce na nové řadové desce. Jako nová píseň kromě oblíbené Someday I'll Be Saturday Night se na něm objevil megahit Always.

Přípravy nového alba šly nakonec pomaleji, a tak kapela vyrazila na turné k výběrovce a podívala se tentokrát do exotických krajin jako například Koreje, Indie nebo na Filipíny. Vydání alba These Days zastihlo kapelu již v Evropě a první skladby z něj začaly prosakovat do setlistů. Druhá polovina roku a turné po arénách v Severní Americe kapele potvrdilo, že ačkoliv po světě vyprodají prakticky na co si ukáží, tak domácí publikum o ně zájem nemá. Mělo to za následek, že na rok 1996, kdy navazovalo turné vyloženě k albu These Days se s koncerty v USA nepočítalo.

Sólové projekty podruhé

Druhá pauza v kariéře kapely přišla narodíl od té první plánovaně. Aby se opět nedostali na pokraj vyhoření, se kapela domluvila, že po intenzivních letech 1992 až 1996 si dá tvůrčí pauzu a jednotliví členové se budou věnovat svým sólovým projektům. V případě Tica Torrese to znamenalo například výtvarnému umění. David Bryan své první čistě sólové album On A Full Moon plné intrumentálních klavírních skladeb vydal již na přelomu let 1994 a 1995 a v tomto období hledal možnost, kde se uplatnit jako autor hudby a začal se věnovat muzikálům. Své druhé sólové album Lunar Eclipse pak vydá v roce 2000, ale jeho obsah je totožný s tímto prvním až na dvě skladby.

To Jon se rozhodl vydat plnohodnotné sólové album. Písně pro něj začal psát již během roku 1996. Také se vrhl na hereckou dráhu a objevil se například ve filmu The Leading Man. Pro své sólové album, které neslo jméno Destination Anywhere sestavil kapelu, které říkal The Big Dogs a její členem byl také Hugh McDonald, který sice s Bon Jovi nejen nahrával alba, hrál naživo a účinkoval v některých videoklipech, ale oficiálním členem se nestal. Dále za zmínku stojí kytarista Southside Johnnyho Bobby Bandiera a perkusionista Everett Bradley. Oba pánové v budoucnu své osudy spojí s kapelou Bon Jovi. Na Jonově albu jsou patrné vlivy soudobého britpopu a celkový zvuk se od kapely Bon Jovi lišil. Propagace alba se také lišila od toho, jak to běžně bývá. Jon se objevil snad v každém rádiu, které existovalo, nejčastěji doprovázen Bobbym na akustickou kytaru. Došlo i na klasické koncerty, ale o turné jako takovém se hovořit nedalo. V roce 1998 na své první relativně ucelené turné vyrazil v Evropě, především po Německu a Rakousku. Ale to již psal a plánoval další, v té době ještě sólové album.

Richie Sambora se koncem roku 1994 oženil s manželkou Heather Locklear si na podzim roku 1997 si pořídili dceru Avu Samboru. Z mladší party v kapele byl posledním. Jon již měl dceru Stephanii Rose, která se narodila v červnu 1993 a syna Jesseho Jamese narozeného v roce 1995. David měl již dvojčata Lunu a Coltona, která se narodila v roce 1994 jeho manželce April McLean. V roce 2000 k nim přibude ještě Tiger Lily. Richie si už další dítě nepořídí, ale Jon svůj počet zdvojnásobí, když se v roce 2002 narodí Jacob Hurley a v roce 2004 Romeo Jon.

Richie své nové sólové album věnoval své ženě a dceři. Dostalo název Undiscovered Soul a na jeho podporu Richie vyrazil na kratičká turné po Japonsku, Austrálii a Evropě. V jeho závěru s ním jako host vystoupí i Jon a začínají prosakovat fámy o novém albu kapely.

Nové milénium

Na nové album si fanoušci ale museli ještě docela počkat, protože vyšlo až v květnu 2000 a bylo pojmenováno Crush. Jon koncem roku 1998 přehodnotil svůj plán vydávat další sólovou desku a z jeho příprav se staly přípravy na nové album kapely. Richie se poté přidal a v roce 1999 se na soundtracku k filmu EdTV objevila skladba Real Life jako předzvěst chystaného alba Sex Sells, které měl produkovat starý známý Bruce Fairbairn. Nahrávání bylo zdrženo zraněním Davida, který si málem uřízl prsty na ruce motorovou pilou. Následně zemřel Bruce Fairbairn, což album opět odložilo. Kapela čas využila k napsání dalších písní a našla nového producenta v Luku Ebbinovi a přišla s novým názvem. Poslední skladbou byla pro další fungování osudová It's My Life na jejíž napsání se Jon a Richie spojili s popovým švédským producentem a autorem Maxem Martinem.

Album Crush díky singlu It's My Life zaznamenalo obrovský úspěch a to především v Severní Americe, což Jona po hubených devadesátých letech potěšilo a také ho to nasměrovalo na dráhu trefování se do vkusu právě severoamerického publika. Kapelu bavilo i koncertovat, a tak se Crush Tour prodloužilo do One Wild Night Tour v roce 2001, kdy vyšla i první živá deska právě se jménem One Wild Night Live 1985 - 2001. Japonští fanoušci se za svou věrnost dočkali speciálního dárku a to výběrového alba Tokyo Road, které nevyšlo nikde jinde.

Úspěch skupinu namotivoval a tragické události 11. září 2001 ji inspirovaly pro nahrání dalšího alba, které dostalo název Bounce. Zvukově se kapela postupně vzdalovala zvuku devadesátých let a začala využívat moderní zvuky a smyčky typické pro soudobou hudební produkci. Již během turné kapela spřádala plány na své akustické album, jelikož byla již dávno známá tím, že své skladby v tomto provedení umí velmi poveděně zahrát. Koncert v Yokohamě 2003 byl kvůli tomu celý odehrán akusticky a pak i v Evropě a USA byly některé koncerty částečně akustické, aby nakonec na živé akustické album nedošlo. Místo toho se skupina zavřela do studia s producentem Patem Leonardem a natočila speciální výběrové album s názvem This Left Feels Right, na kterém předělala své největší hity do alternativních verzí. 

20 let na scéně

Rok 2004 znamenal výročí dvaceti let od vydání prvního alba a ideální příležitost tento milník nějak oslavit dalším speciálním vydáním. Tím se stal boxset 100 000 000 Bon Jovi Fans Can't Be Wrong. Ten čítá čtyři CD nevydaných skladeb z archivů. Lepší vánoční dárek si skalní fanoušci ani nemohli přát.

Jinak byl rok 2004 zasvěcen přípravám nového alba. Jako producent a příležitostný kytarista na něm pracoval John Shanks, který s Jonem a Richiem napsal i několik skladeb. Album dostalo název Have A Nice Day a jako logo šklebícího smajlíka, který se stal poznávacím znakem kapely. Nahrávací společnost byla s albem zprvu nespokojená, a tak po úpravách a nových písních natočených s jiným producentem album vyšlo na podzim 2005. Změna nastala i na turné. Historicky poprvé není na pódiu pouze pět muzikantů, ale nyní kapelu doprovází ještě kytarista Bobby Bandiera známý z časů Jonova sólového alba a také klávesista Jeff Kazze. Oba se podíleli ještě společně s Everettem Bradleym na promo koncertech k desce This Left Feels Right a boxsetu. Moderně produkovaná hudba vyžadovala více muzikantů, kteří by ji živě hráli, aby se kapela nemusela tolik uchylovat k předehraným smyčkám. Bobby Bandiera navíc značně pomohl s vokály a své místo si ve skupině udržel ještě po několik let.

Tempo Bon Jovi začíná připomínat osmdesátá léta, protože po skončení Have A Nice Day Tour v roce 2006 se Jon a Richie přesouvají do Nashvillu, aby zde začali pracovat na novém albu. Skladba Who Says You Can't Go Home z předchozího alba měla obrovský úspěch jako country duet se zpěvačkou Jennifer Nettles z kapely Sugarland. Nashville je ráj americké country hudby a Jon s Richiem měli v úmyslu nahrát album touto hudbou ovlivněné. Album dostalo název Lost Highway a produkčně se na něm opět podílel John Shanks, ale i country producent Dan Huff. V hudbě se objevují housle nebo nástroj pedal steel, a tak na turné musí kapela vyrazit sice již bez Jeffa Kazeeho, ale s houslistkou Lorenzou Ponce a Kurtem Johnsonem, který ale zůstal jen pro první část v roce 2007. Tato osmičlenná kapela objela celý svět a turné Lost Highway se stalo velkým hitem a znamenalo pro kapelu na poli živých vystoupení malou renesanci.

Období posledních několika let bylo ovlivněno i osobními problémy některých členů kapely. David Bryan se svou ženou rozvedl již v roce 2004 a Richieho Samboru to samé potkalo o dva roky později. A aby toho nebylo málo, tak mu zemřel otec na rakovinu a on sám se zranil. Své bolesti začal řešit prášky na bolest a alkoholem, což zašlo tak daleko, že musel jít na léčení a zmeškal poro koncert v roce 2007. Po narození syna v roce 2004 se o tři roky později rozvedl Tico se svou ženou Marií. Z původních členů kapely tak nějakým otřesem neprošlo pouze soukromí Jona.

Možnost vydat takové album, které úplně neodpovídalo tomu, co Bon Jovi běžně dělali, kapela dostala výměnou za slib, že po něm vydá výběrovou desku. Od Cross Road uběhlo třináct let a nahrávací společnost věděla, že takové album bude komerčně úspěšné. Práce na něm a nových písních, které by ho okořenily, začaly po skončení turné Lost Highway. Jon s Richiem ale byli produktivní a měli pocit, že mají světu co říci, a tak došlo k dohodě, že se výběrovka o rok posouvá a oni mohou vydat další řadové album. To bylo pojmenováno The Circle a znamenalo návrat k čistě rockové hudbě, bez vlivů country. Bylo to i naposledy, co singl kapely zaznamenal nějaký úspěch na komerčních rádiích po světě. Tou skladbou byla We Weren't Born To Follow. Společně s albem vyšel i dokument a kniha When We Were Beautiful nazvané podle jedné skladby z alba, pomocí nichž nechali Bon Jovi nakouknout do zákuslisí turné a fungování kapely. Již tradičně skupina vyrazila na turné do celého světa, které s přestávkami zabralo roky 2010 a 2011. V červnu 2010 odehráli Bon Jovi hned 12 koncertů v londýnské O2 Areně, přičemž David Bryan jeden z nich zmeškal, protože letěl do USA na přebírání cen Tony Awards. Jeho muzikál Memphis nakonec získal rovnou čtyři, což byl obrovský úspěch. Na koncertě ho zastoupil Jeff Kazee. Koncem roku 2010 vyšlo album Greatest Hits, na kterém se objevily dvě nové skladby na standardní edici a další dvě na deluxe edici. Richie Sambora stále bojoval se svými problémy s alkoholem, které vyústily v další návštěvu léčebny, kvůli čemuž zmeškal část amerického turné v roce 2011. Na tomto postu ho zastoupil kanadský kytarista Phil X. celý několikaletý kolotoč se měl zastavit pauzou po skončeném turné v létě roku 2011. Etapu uzavřelo speciální živé album Inside Out, které vyšlo pouze online a představuje Bon Jovi v jejich vrcholné koncertní formě.

odchod Richieho Sambory

Ve zmiňované pauze a po vyřešení všech svých osobních problémů se rozhodl Richie Sambora natočit své třetí sólové album. Přizval si ke spolupráci producenta alb Crush a Bounce Luka Ebbina společně napsali album Aftermath Of The Lowdown, které vyšlo na podzim roku 2012. Richie se v něm finálně vyrovnává s démony a problémy, které ho posledních sedm let pronásledovaly. Na podporu alba vyrazil i na kratičké turné do Evropy. Koncerty v USA byly pro nemoc zrušeny a na další plány nebyl čas, protože v tu dobu se již chytalo vydání dalšího alba Bon Jovi. Ve stejném období Jon napsal dvě akustické písně pro soundtrack k filmu a Al Pacinem, které se nakonec pak také objevily jako bonusy na desce.

Ta dostala název What About Now a znamená další zásadní předěl v historii kapely. Od začátku ji provázely problémy. Richie musel ukončit dříve svůj sólo projekt, Tico se ze začátku odmítl účastnit nahrávání, protože kapela byla domluvena na dvouleté pauze. Velkou roli měl producent John Shanks, který nahrál i několik kytarových partů v době, kdy Richie pracoval na svém albu. Ještě před vydáním vyrazila kapela na turné, jehož první část byla i tou poslední pro Richieho Samboru v kapele.

Richie se z osobních důvodů na poslední chvíli rozhodl nepokračovat v turné, čímž nechal zbytek spoluhráčů a všechny fanoušky ve štychu. Oficiálním důvodem byly osobní důvody, které zavdávaly fámám o návratu problému s alkoholem. Ačkoliv Jon říkal, že se nepohádali kvůli penězům nebo něčemu osobnímu, tak za jeho odchodem mohl stát nesouhlas se směřováním kapely, kdy stále více kreativního prostoru dostával producent John Shanks a kdy kapela měla jen minimální pauzy a vyrážela na dlouhá turné. Narychlo byl povolán všem již známý Phil X, který sice nestihl první koncert, ale pak se kapele na zbytek turné připojil. Další trápení přinesly zdravotní problémy Tica, který musel podstoupit na podzim hned dvě operace a na několik koncertů musel být nahrazen Richem Scannellou z Jonovy doprovodné sólo kapely The Kings Of Suburbia.

Radost mohli mít čeští fanoušci Bon Jovi, protože po dvaceti letech byl naplánován koncert v Praze, tentokrát na stadionu v Edenu. Koncert stejně jako ten před dvaceti lety propršel a navíc chyběl Richie Sambora, ale kapela se snažila vše vynahradit energickým vystoupením.

Rock & Rollová síň slávy

V roce 2014 bylo jasné, že Richieho absence není dočasná, ale trvalého rázu. Na silvestra 2013 se seznámil přes Alice Coopera s jeho kytaristkou Orianthi, se kterou začal plánovat budoucnost jak hudební, tak i soukromou osobní. Sám Jon toto obodobí popisoval jako velmi těžké. Drobné starosti v rodině a obchodní neúspěch v podobě nepovedeného nákupu týmu amerického fotbalu Buffalo Bills se na něm psychiky podepsaly, což se začalo projevovat na jeho problémech s hlasem. K psaní hudby se dostal až v průběhu roku 2014, kdy i došel k názoru, že odchod Richieho kapelu nepoloží a že chce pokračovat dále.

První překážkou na cestě za dalším albem byl v té době dočasný rozkol s nahrávací společností. Jelikož smlouva ho zavazovala k vydání ještě jednoho alba, rozhodl se Jon narychlo nahrát kolekci nevydaných písní, které se nevešly na poslední alba nebo se koncepčně nehodily na připravovanou desku. Burning Bridges vyšlo bez jakéhokoliv proma koncem léta 2015 a obsahuje pestrý mix písní z nichž We Don't Run uchvátila fanoušky natolik, že ji kapela hrála i během kratičkého turné po dálném východě a nakonec se ji rozhodla jako bonus přidat i na připravované album. Turné se již neúčastnil doprovodný kytarista Bobby Bandiera po neshodách s Jonem ohledně jeho životosprávy a působení v kapele. Na toto turné jako parťák Phila X na kytaru jel newjerseyský kytarista Matt O'Ree. Byla to ale jeho jediná spolupráce s kapelou.

Po urovnání vztahů s nahrávací společností bylo naplánováno vydání nového alba na podzim 2016 a dostalo název This House Is Not For Sale. Kytary na něm nahrál producent John Shanks, který následně s kapelou vyrazil jako nový doprovodný kytarista na turné. To bylo již naplánováno v mnohem volnějším tempu po cca třiceti koncertech každý rok až do roku 2019. Albem chtěl Jon především dokázat, že jako kapela ještě nejsou na odpis a debut na první příčce americké hitparády mu byl zadostiučiněním. Symbolické bylo i to, že album nahráli především v Avatar Studios, což je místo, kde Jonova hudební kariéra o pětatřicet let dříve začala. Na podporu propagace alba odehrála kapela několik promo koncertů, kde zaznělo celé album. Ten z londýnského Palladia byl vydán jako další živé album s názvem This House Is Not For Sale - Live From The London Palladium.

Dalším zadostiučiněním bylo vítězství ve fanouškovské anketě, díky němuž byla kapela konečně přijata do Rock & Rollové Síně Slávy. Ceremonie proběhla 14. 4. 2018 v Clevelandu a účastnili se jí všichni přijatí, to znamená i v tu dobu bývalí členové Alec John Such a Richie Sambora. Společně se současnými členy Jonem, Davidem a Ticem byl na Jonovu žádost přijat i Hugh, kvůli svým nesmírným zásluhám po celou kariéru kapely. Bylo to pro něj druhé významné uznání v krátké době. V roce 2016 se totiž po dlouhých letech stal oficiálním členem kapely. Společně s ním se této pocty dostalo i Philovi. A ten společně s Johnem Shanksem a perkusionistou Everettem Bradleym, který se stal součástní koncertní kapely, vystoupil na závěr ceremonie v Clevelandu. Na poslední skladbu Livin' On A Prayer se přidal i Alec, a tak fanoušci mohli sledovat jedinečné vystoupení všech současných a bývalých členů najednou.

Po dlouhých přípravách a dvou EP vydal Richie s Orianthi jako RSO své album Radio Free America v květnu 2018. V tu dobu ale oba muzikanti již přestali tvořit pár v soukromém životě, a tak projekt neměl pokračování. Album bylo kolekcí stylů dvou skvělých kytaristů a také žánrů a inspirací. Na desku se dostal např, i cover slavné písně I Got You Babe nebo svými vokály přispěl Alice Cooper.

Na jaře roku 2019 se kapela Bon Jovi přesunula do Nashvillu, kde náhrala první porci skladeb pro chystané album. O něm Jon řekl, že komentuje soudobé dění ve společnosti, kdy on se jako autor situuje role svědka a pozorovatele historie. Byť kapela vyrážela na poslední část turné k předchozí desce až po tomto nahrávání, tak žádné ochutnávky se fanoušci nedočkali. Deska s názvem 2020 měla vyjít na jaře 2020, ale zasáhla vyšší moc v podobě pandemie koronaviru Covid-19 a Jon se rozhodl album odložit, protože byl nucen i zrušit turné. Během léta napsal další dvě skladby, jejichž témata na desce takového názvu nemohla chybět, jelikož se týkala právě pandemie a pak i protestů Black Lives Matter v USA. Nakonec album vyšlo v říjnu 2020 a místo turné kapela zaznamenala své vystoupení, které bylo živě streamováno na Facebooku fanouškům pod názvem On A Night Like This. Na tomto vystoupení neúčinkoval David Bryan, kterého zastoupil Greg Mayo, protože byl v tu dobu v izolaci s týmem jeho nového muzikálu Diana, jehož plánovaná premiéra na Broadwayi musela být také odložena, a tak se celá show alespoň nahrávala pro streamovací službu Netflix. Jon přímo během vystoupení fanoušky uklidnil, že se nemají bát, že David bude zpátky.

Členové kapely

Kdo je členem kapely Bon Jovi, kdo nahrává alba a kdo koncertuje bylo vždy trochu zamotané. Pojďme si to tedy vyjasnit.

1984

Skladbu Runaway nahrává skupina muzikantů v bookletu prvního alba nazvaná The Allstar Review. Tato nahrávka je pak použita na prvním albu Bon Jovi a i všech studiových výběrovkách později. Jelikož na ni hraje Hugh McDonald, tak si připisuje účast na nahrávce Bon Jovi dříve než Bon Jovi vznikli.

1984 - 1985

Zbytek prvního alba a i jeho nástupce nahrává pětice oficiálních členů kapely, tzn. Jon Bon Jovi, Richie Sambora, David Bryan, Tico Torres a Alec John Such. Tato pětice i společně koncertuje na obou prvních turné.

1986 - 1994

Počínaje albem Slippery When Wet se nahrávacího procesu místo Aleca účastní Hugh McDonald. Nicméně koncertní kapela zůstává stejná po celou dobu období největších úspěchů. Fámy, že Hugh někde po pódiem hraje místo Aleca jsou nepravdivé.

1995 - 2003

Po Alecově odchodu se Hugh stává členem i koncertní sestavy.

2003 - 2013

Od roku se na živé koncerty ke kapele přidává doprovodný kytarista Bobby Bandiera. Na promo koncertu k albu This Left Feels Right s Bon Jovi hraje ještě perkusionista Everett Bradley a doprovodný klávesista Jeff Kazee. Ten vypomůže i s promo koncertem k boxsetu a při Have A Nice Day Tour.

Pro první část Lost Highway tour je angažován hráč na pedal steel Kurt Johnson a také houslistka Lorenza Ponce, která absolvuje celé turné až do roku 2008.

Od roku 2010 koncertuje kapela v šesti členech, tzn. čtyři oficiální členové a Hugh s Bobbym. Pouze na část jarního severomerického turné 2011 místo Richieho zaskakuje Phil X a na jeden koncert v červnu 2010 v době absence Davida je povolán Jeff Kazee.

2013

Po odchodu Richieho z kapely jeho místo v koncertní sestavě přebírá Phil X. Po skončení turné končí také doprovodný kytarista Bobby Bandiera. V závěru roku v době zdravotní indispozice Tica zaskakuje bubeník Rich Scannella.

2015

Pro krátké turné po vzdáleném východě je angažován doprovodný kytarista Matt O'Ree.

2016 - součastnost

V současné chvíli je potřeba rozlišit tři různé sestavy Bon Jovi:

Oficiálními členy jsou Jon Bon Jovi, David Bryan, Tico Torres, Hugh McDonald a Phil X, což ale není sestava, která by nahrávala alba nebo koncertovala, jen se tak objevují na promo fotkách.

Drtivá většina studiové práce spadá na první čtyři jmenované a producenta Johna Shankse, který hraje kytarové party, Phil X přispívá minimálně a do tvůrčího procesu prakticky není zapojen.

Jeho role je především v koncertní kapele, kde má nahradit Richieho především v původních skladbách. Koncertní kapela tedy čítá oficiální pětici a producenta Johna Shankse jako doprovodného kytaristu a také navíc perkusionistu Everetta Bradleyho.

Role se malinko smíchaly při práci na albu 2020, kdy Phil X byl více účasten nahrávání a i Everett byl na čas přizván. Zároveň v živých verzích dostává čím dál více prostoru na kytaře John Shanks. Greg Mayo byl povolán pro nahrání záznamu On A Night Like This v době nepřítomnosti Davida. I na albu Forever se opět podílí celá koncertní sestava.