Bon Jovi LIVE 4.6.2008 - VÍDEŇ (6.6.2008)

Po přečtení názvu dnešního článku by se mohlo zdát, že další zastávkou v rámci Lost Highway Tour byla Vídeň našeho rakouského souseda. Není tomu tak docela pravda, protože koncert se odehrával na dostihové dráze Magna Racino poblíž Ebreichsdorfu. Samotný Ebreichsdorf je ve skutečnosti vzdáleny od Vídně asi 25km. Tato dostihová dráha byla vybrána, protože v těchto dnech vrcholí přípravy Mistrovství Evropy v kopané, kde je Vídeň jedním z pořadatelských měst. Druhá strana mince je ta, zda by se opravdu nenašlo jiné vhodné místo, třeba stadion právě ve Vídni, protože první zápas se hraje až 7.6.

Není tím myšleno nic proti Magna Racinu, člověk si mohl z několika stránek na internetu zjistit, že dostihová dráha právě moc nevydělává a místní se snaží oživit svoji ornou půdu jinými akcemi, jímž jsou právě nadcházející koncerty. A Bon Jovi se stali právě průkopníky této myšlenky. Po organizační stránce musím říct, že ne vše se povedlo. Samozřejmě organizátor neovlivní počasí, tak daleko lidstvo není, ale má výtka směřuje k dopravě.

My jsme se na koncert dopravovali osobním autem, ale již při příjezdu bylo vidět, že nás chaoticky směřují na přilehlou travnatou plochu. Bylo mi jasné, že styl uspořádání parkování je velmi nešťastně vymyšlen. Zkrátka tomu chyběla myšlenka v podobě obvodové komunikace a několika tepen napříč parkovacími místy. To se stalo osudné po koncertě, kdy se tisíce vozů hnalo k východu a natolik se to ucpalo, že jsme osobně opouštěli areál až po 3,5 hodinách.

Ale zpět ke koncertu. Pro rakouský koncert byla připravena finská předskupina -Sunrise Avenue. Tato partička toho předvedla celkem dost a musím uznat, že celkem dobré. To bych neřekl o trubkařích před nimi, to mi přišlo velice smutné. V první okamžik jsem myslel, že jsou to pouze ladiči, ale ona to byla nějaká, název jsem již zapomněl, skupina. Samotný koncert Bon Jovi začal těsně před třičtvrtě na devět.

Koncert byl tradičně, jako při většině koncertů, otevřen písněmi Lost Highway, Born To Be My Baby a You Give Love A Bad Name. Nedá se nic vytknout, klasické hity a titulní píseň nového alba, to je to, co fanoušci chtějí slyšet po dlouhé době čekání. Následujícím songem byla Complicated, která se jistě řadí k tomu lepšímu z desky Have A Nice Day. Píseň nabitá energií, fanoušci se náležitě odvděčovali.

Captain Crash And The Beauty Queen From Mars opět nezklamalo a zvedlo ruce nad hlavy celému obecenstvu. Po této skladbě nenechali Jovici nic náhodě a vyrukovali s I´ll Sleep When I´m Dead proloženou dvěma medley songy - Mercy od Duffy a Glory Days od Bruce Springsteena.

Glory Days mě velmi potěšila, ale to i následující píseň - Rockin´ All Over The World. Tedy cover od Johna Fogertyho z CCR. Co odpůrce desky Lost Highway mohlo potěšit, i tento koncert se moc nenesl ve znamení propagace desky, ale spíše zmiňování k jaké desce je turné. Po titulní písni byly odehrány pouze Whole Lot Of Leavin´ a We Got It Goin´ On. Poté ještě jedna píseň, ale k té se vrátím až na ní přišla v přídavcích řada.

Před první zmíněnou LH píseň byla zahrána sólová Blaze Of Glory, která navodila skvělou kovbojskou atmosféru a fanoušci si to opravdu užívali. Mezi dvě LH skladby se vklínily In These Arms a dvě raritnější písně tohoto turné - boxeťácká Garageland a crushácká I Got The Girl.

To se už koncert nesl v neskutečném tempu a přišly hitovky It´s My Life a Keep The Faith. Po této tutové dvojičce přišlo na řadu Richovo I´ll Be There For You a sborové zpívání tohoto songu.

Atmosféra na koncertu byla skvělá a všichni v dohledu si to užívali, včetně klasického konce koncertu v podobě tradičních skladeb Who Says You Can´t Go Home?, Have A Nice Day a Bad Medicine s vloženým cover vypalovákem Shout. Living On A Prayer byla již tradiční hymnou a tečkou za hlavní částí koncertu.

Po kratší době skandování si publikum vyžádalo Bon Jovi zpět a ty vtrhli s nejlepší písní z aktuálního alba, se songem Any Other Day. Neskutečně výborná skladba se sóly každého člena, to byl vrchol koncertu. Pak přišlo Wanted Dead Or Alive a tím ukončení koncertu v Magna Racinu.

Na první pohled trošku kratší koncert, ale přesto se všech 55.000 fanoušků dobře bavilo a 2 hodiny a 20 minut si dobře užilo. Pro mě osobně trošku zklamání v množství přídavků, čekal jsem ještě 2 nebo 3 raritní písně a byla by 100% spokojenost. Co je ještě pro mě důležité zmínit, je následující. Chtěl bych poděkovat Evce z našeho česko-slovenského fanclubu, které děkuji za lístek pod pódium skrze oficiální FC Jona Bon Joviho. K tomu bych se ještě vrátil pár větami. Bylo to poprvé, co jsem byl metr pod pódiem u své nejoblíbenější kapely. Nejen tu na webu, ale i občas na zahraničních fórech je vyzdvihováno, že jen člověk pod pódiem si může užít koncert, že nejlepší fanoušci jsou jen ty z FC a podobně a že jen oni umí udělat tu nejlepší atmosféru.

Příspěvky, které mě dokázali vzít opravdu ze žídle, bylo naznačování "komunikace z očí do očí", "on na mě mrká", "on hraje pro mě", "pravé přátelství fans může vzniknout jen v rámci FC pod pódiem" ... zkrátka podobné výplody chorých mozků. Názory, že ostatní co nejsou v koridoru pro FC si koncert neužijí, že jsou jak doma u TV a jen pod pódiem to žije. "Koncert Bon Jovi, to je v podstatě koncert pro FC koridor". S klidným svědomím můžu jen potvrdit svůj názor, který jsem zastával a v jeho duchu na takovéto příspěvky reagoval. Názor mám stále stejný. Není to tam o nic lepší, než kdekoliv jinde, ty lidi jsou úplně obyčejní, o nic lepší, o nic horší. Atmosféra je tam úplně stejně dobrá, jako o 50, 100, 200 a víc metrů dál. Samozřejmě má to něco do sebe, být pod pódiem, zejména pro menší lidi, ale osobně jsem si to užil úplně stejně, jako v Mnichově o 100 metrů dál.

Zkrátka koncert si člověk dokáže užít na kterémkoliv místě a každý kdo koncert Bon Jovi navštíví nebude litovat, ať už budete pod pódiem, za golden koridorem, na druhém konci nebo na tribuně. Zkrátka kdekoliv budete, vždy záleží na lidech kolem vás. Atmosféru nedělá místo ani FC, ale lidé a Vy. KTF.

David Vostrý