recenze
Bon Jovi LIVE 15.5.2006 - LINZ (19.5.2006)
Chcete mít vzpomínku na celý život spojenou se skvělou rockovou hudbou? Jděte na koncert Bon Jovi! Takto stručně bych charakterizoval pondělní koncert 15.5.2006 v rakouském Linzu. Vítejte v krátkém ohlednutím za koncertem, který jsem navštívil v rámci evropského Have A Nice Day Tour 2006.
Dříve, než se budu věnovat samotnému průběhu koncertu, tak poděkuji Českým drahám, že ECčka jezdí na čas, ale zároveň bych jim vytknul, že by mohli zapracovat i na vlakách obyčejných, protože jsem ECčko na Slovensko díky zpoždění nestihl ;-) Ale to by byla jiná kapitola, která ačkoliv je velice zajímavá, moc souvislosti s Bon Jovi nemá. V úvodu tedy poděkuji, že mě do Linzu vzala automobilová „posádka“ fanoušků z Prahy, Skeeve s Petrem, po mé telefonické prosbě ;-)
Do Linzu jsme přijeli kolem 15 hodiny a celkem po krátkém zjištění, že opravdu nejsme VIP posádka, co může parkovat na prázdném parkovišti před stadionem :-), jsme našli v hodné místo k zaparkování v jedné z bočních ulic. Na své přátelé ze Slovenska (Kristínku, Jovinku, Judy a Riche - s kterými jsem byl domluvený na rakouském koncertě), jsem si tedy počkal zhruba do 17 hodiny, kdy do Linzu dorazili.
Těsně před 18 hodinou jsme se dostali na plochu stadionu na ideální místo, téměř až k hrazení, co začínal Golden koridor. S plynoucím časem se stadión naplnil do své vyprodané kapacity, zhruba 32.000 diváků. To už začínala být 19. hodina a na pódiu se objevila předkapela Nickelback a zahájila svoji show, čítající asi desítku skladeb, včetně hitu Photograph, který mě ve své živé verzi zaujal asi nejvíce. Předkapela měla vyhrazenu zhruba hodinku a pak nastala jen čekací půlhodinka, na tu naší, nej kapelu.
Rockový chlapci z New Jersey vtrhli na podium těsně po půl deváté a svůj koncert otevřeli tradiční písní v tomto turné - Last Man Standing, následovanou písní You Give Love A Bad Name. U prvé písně byl Jon tradičně na vysunutém molu, které probíhalo zhruba prostředkem z každé strany Golden koridoru. Zmíněná druhá píseň byla klasickou ukázkou, jak Bon Jovi zní, zkratka hutný rockový zvuk a skvělý Jonův zpěv.
Dalším písní bylo Captain Crash And The Beauty Queen From Mars, kterou mám celkem rád, ta píseň vzbuzuje takovou dobrou náladu a publikum se docela chytalo :-) Pak přišla na řadu opět starší pecka, I´d Die For You, následována boxsesťáckou The Radio Saved My Life Tonight, která v živém provedení dle mého názoru neoplývá takovou Jonovou energii, jako nahrávka studiová.
Po této písni přišla píseň Novocaine, kterou řadím společně s písní Story Of My Life, mezi to lepší z desky Have A Nice Day a jejich živé provedení mělo šťávu. Mezi tyto dvě písně se vklínila starší pecka Born To Be My Baby, která svou energii samozřejmě nezklamala, včetně počátečního popěvku publika „na-na-na“.
Druhou třetinu koncertu v setlistu vyplnily písně Everyday, Joey, In These Arms. Především Joey bylo celkem překvapením, ačkoliv dle mého názoru publikum tuto píseň přijalo celkem vlažně. Následující klasický trojlístek Have A Nice Day, Who Says You Can´t Go Home a It´s My Lifenaopak nebyl žádným překvapením, publikum to dostávalo do varu. Ačkoliv ve Who Says mi už to ALL RIGHT přišlo poněkud přehnané, jak bylo dlouho opakované ;-)
A co přišlo dále na řadu? Tím nebylo nic jiného, než Richiem Samborou zpívané I´ll Be There For You, které mě dostalo natolik, že sem se cítil úplně tlačen do země, jak silný zážitek to pro mě byl. A pak mi to došlo, skutečně jsem byl tlačen do země a to díky Kristínce, která si skromně osedlala má ramena :-) S uplynulým skvělým Richovým sólem jsem již byl pohlcen myšlenkami, už jen jednou tolik Richie, hlavně nezkoušej dnes jamovat a přidávat další sóla :-D Verzi od Riche mám raději než od Jona a vím, že na toto provedení do smrti nezapomenu, pro mě osobně, jeden z vrcholů večera.
Po této písni následovalo Someday I´ll Be Saturday Night, které má v živém provedení snad větší kouzlo, než studiová nahrávka, ale to se dá říct bez nadsázky o všech písní od Bon Jovi, to je zkrátka charakteristika Bon Jovi, nejlepší živá kapela. Dalším songem bylo Keep The Faith. Zařazením této písně v tomto tour mě pokaždé potěší a ani tady v Linzu nezklamalo.
Do konce hlavní části koncertu zahráli Bad Medicine s vloženou krátkou verzí cover Shout, následovanou Raise Your Hands. Poté přišla Living On A Prayer. Tato píseň na fanoušky tradičně zabírá, takže zpívalo celé publikum. Velice povedené. Poté se na pár minut setmělo a došlo k vynucení dalších přídavků.
Prvním přídavkem bylo Bells Of Freedom. Musím uznat, že živé provedení je celkem pěkné, zejména mě zaujala Jonova hra na kytaru, v počátku písně. Dalšími bonusy byly rockové písně Runaway a Just Older. Na to, že už v té době Bon Jovi hráli přes dvě hodiny, tak hráli stále s plným nasazením, jak od počátku.
Dalším přídavkem bylo These Days následované písní I´ll Sleep When I´m Dead. These Days bylo pro mě osobně překvapením, nečekal jsem, že tuto píseň zahrají, o to více mě to potěšilo a i to, jak skvělý zvuk píseň měla. A pak přišel samotný vrchol večera, Wanted Dead Or Alive. V této písni první sloku odzpívalo publikum a Richie druhou sloku. Naprosto dokonalé. Po tomto přídavku se kapela definitivně rozloučila a koncert po necelých třech hodinách hraní kapely skončil. Myslím, že každý kdo tam byl, si odnesl skvělý zážitek, který v něm zůstane na věky.
Takže už na samotný závěr patří, jen abych uvedl odkazy na dvě videa, která jsem v průběhu večera natočil a Vám tímto způsobem přinesl atmosféru, co tam byla. Ale samozřejmě to neukáže atmosféru, kterou sem po celý den cítil já, ta je nepopsatelná, ale každopádně vím, že koncert Bon Jovi s přáteli, je to nejlepší, co člověk může zažít ;-) Ať se vám líbí mé video bonusy These Days a Wanted Dead Or Alive ;-)
David Vostrý