recenze

Bon Jovi LIVE 24.6.2007 - LONDON (27.6.2007)

U příležitosti vydání nové desky rockové skupiny Bon Jovi, která se jmenuje Lost Highway, byl v Londýně 24.6.2007 uspořádán promo koncert k této desce. Jednalo se o jediný letošní evropský koncert skupiny a díky tomu byl mezi fanoušky obrovský zájem o lístky. Vstupenky byly vyprodány u oficiálního distributora Ticketmaster během pouhé jedné minuty! Bon Jovi měli v plánu minulý rok otevřít nový stadion ve Wembley v rámci evropské části turné Have A Nice Day. To jim díky zpoždění výstavby nevyšlo (stadión byl dokončen kupodivu až tento rok), ale vynahradili si to právě letos, kdy jim bylo nabídnuto otevřít novou O2 arénu s kapacitou 20.000 sedících diváků.

Fanoušci byli vpuštěny do ochozů po 19 hodině večer a než začali samotní Bon Jovi, museli si přetrpět půlhodinku předkapely z Los Angeles. Ničím zajímavé písně, jednolité, nejdelších 30 minut v životě každého fanouška ;-) Než vběhli samotní Bon Jovi, začali se fanoušci bavit po svém, ať už tleskáním, pinkáním nafukovacích míčků sponzora O2, tak i skupinkou fanoušků čítající 20-30 lidí, kteří dokázali publikum vyburcovat k aktivitě v podobě "mexických" vln v ochozech. Už jen toto když si člověk uvědomí, dává tušit o výjimečnosti publika, které v aréně bylo.

A opravdu, když se začali objevovat kluci z Bon Jovi, publikum začalo vřít a tleskat. To, že koncert se odehrává v aréně pro sedící diváky nikoho nerozhodilo, protože od prvních tónů písně Livin´ On A Prayer byla celá hala na nohách a nikdo na sedačce neseděl až do samotného konce koncertu. Samotná píseň začala velice atmosféricky, protože během intra k této písni byl na projekčních obrazovkách ukazován frontman kapely - Jon Bon Jovi, jak jde chodbou od šatny až na samotnou stage a každý si jistě dovede představit, jak si Jon dokázal vychutnávat svůj příchod než došel na pódium.

Druhou písní byla píseň You Give a Love Bad Name, která na první již tradičně plynule přešla. Publikum bylo ve varu, kapela při této písni dávala příležitost zazpívat si refrén. Ačkoliv to kapela děla tradičně, těžko se toho nabažit.

Následující song byla titulní píseň nového alba Lost Highway. Při této písni bych se zmínil o pódiu. Nebylo z největších, ale svůj účel samozřejmě bohatě plnilo a zkrátka do haly se asi větší ani nevejde. Po každé straně byly menší prostory pro vybrané fanoušky, kteří mohli díky této příležitosti být kapele na dosah ruky. V těchto prostorech se fanoušci na pokyn pořadatele plynule střídali. Nad samotným pódiem se rozprostíral širokoúhlý projekční panel, který byl právě během písně Lost Highway využíván naplno a bylo na něm promítány záběry ulic a motivů desky Lost Highway. Tyto a další motivy byly pak dále na tomto promítány a dodávaly výrazu pódia tu pravou šťávu. Nad samotným pódiem byly ještě další tři projekční panely, na kterých byl po celou dobu koncertu promítán obraz z kamer.

V podobném duchu se nesla i píseň Whole Lot Of Leavin´, obě písně byly publikem přijaty opravdu skvěle, obě byly odehrány s velkou lehkostí a výtečnou instrumentálností. Po této dvojici skladeb byla na řadě první hitovka kapely, píseň Runaway. Publikum bylo stále ve varu, zejména během sól Richieho Sambory. Kapela to samozřejmě vycítila a nenechala publikum vydechnout a po této vypalovačce přidala další ohromné hity a to Born To Be My Baby a hitovku nové éry fanoušků - It´s My Life.

Publikum nemělo šanci si oddechnout, jen u následující písně, která byla jednou z mála pomalých písní během tohoto koncertu. Tou písní bylo (You Want To) Make a Memory, tedy aktuální singl z nové desky. Oddechnout samozřejmě od skandování a skákání, protože v pozadí celé písně bylo slyšet publikum, zpívající text písně. Každý dá jistě za pravdu, že síla, která je cítit ze skupinového hlasu 20.000 lidí je nezapomenutelná.

Po této písni byly odehrány další dvě písně z nové desky a to píseň I love This Town, se kvělými sóly Richieho Sambory a píseň We Got It Going On. Musím říct, že obě dvě písně jsou naživo opravdu skvělé a publikum se za to vděčně chovalo. Ať už zpěvem "Say Hey" nebo "We Got It Going On". V druhé písně opět exceloval Richie se svým talk-boxem a kytarou.

Jedenáctou písní byla Who Says You can´t Go Home, která po úspěchu v Grammy nemohla chybět. Došlo na davové zpívání "All Right" v závěru písně a téměř všichni se přidali. Po této písni následovala tleskající I´ll Sleep When I´m Dead, která dokáže vtáhnou každého fanouška svoji atmosférou.

Poslední písní v základní části koncertu byla Bad Medicine, která si vzala v polovině písně za úkol představit všechny na pódiu. Této úlohy se tradičně ujal Jon Bon Jovi, který všechny členy kapely a doprovodné interprety představil. Největším překvapením bylo, že fanynka která měla možnost obejmout Jona na pódiu dala přednost obejmutí klávesáka Davida Bryana. Jon toto rozhodnutí samozřejmě respektoval svým "hereckým" uměním, kdy si sedl na zem a předstíral hněv, zlaté :-) Po představení členů kapely přešla píseň Bad Medicine do cover písně Shout.

Samozřejmě celá hala si nenechala koncert ukončit a svým skandováním a tleskáním se vynutila návrat skupiny zpět na pódium. Prvním přídavkem byla snad nejlepší píseň z nového alba Any Other Day. Ohromná energie, která po celou dobu písně vyzařovala přešla v závěru písně do velice krásného kytarového sóla a Richie Sambora dokázal nejen v této písni, že je ve skvělé formě po své několikadenní rehabilitaci. V Any Other Day byl naprosto excelentní a Jon se nemohl na jeho hru v závěru písně vynadívat.

Druhým přídavkem byla píseň Someday I´ll Be Saturday Night, která opět stojící publikum dostávala do kolen svoji výtečnou atmosférou a skvělou hrou celé kapely. Následující přídavek byla cover od Leonarda Cohena - Hallelujah. Tato skvělá pomalá píseň byla jednou z třešniček celého koncertu. Atmosféru dokreslil pozdější příchod Richieho Sambory, který si sedl na židličku a okořenil píseň svým druhým hlasem.

Do samotného závěru přidali ještě novinkovou pomalejší věc - The Last Night, která svým textem a dobrou melodií byla víc než vhodným upozorněním na novou desku, která vyšla celosvětově před pár dny. A také legendární píseň Wanted Dead Or Alive, při které si opět zazpívali úplně všichni.

Úplně samotný konec koncertu patřil pompézní skladbě Keep The Faith, která necelé dvě hodiny trvající koncert uzavřela a donutila každého vytvořit si nezapomenutelnou vzpomínku na tento večer.

Co říci závěrem, moderní hala, která byla přizpůsobena už při navrhování pro velké rockové koncerty si nemohla lépe vybrat, než se nechat pokřtít touto rockovou partičkou z New Jersey. Skvělý zvuk celého koncertu a skvělá viditelnost na interprety z jakéhokoliv místa v hale, výborná atmosféra a nezapomenutelný zážitek, dával každému pocit, že je součástí Bon Jovi rodiny. Naprosto vynikající výkon každého člena kapely, možná se už začnu opakovat, ale tohle byl večer Richieho Sambory, nikdy jsem ho neviděl lépe hrát než právě tuto noc a díky skladbě Any Other Day nemůže mít nikdo jiný pocit, než že se po svých problémech našel a je zpátky. Nyní už nezbývá nic jiného, než se těšit na rok 2008 a evropské turné Bon Jovi. Keep The Faith.

David Vostrý