recenze
Recenze alba Bon Jovi 2020 (24.12.2020)
Po několika letech čekání od poslední studiové nahrávky jsme se dočkali nového alba skupiny Bon Jovi, která album pojmenovala celkem jednoduše. A to dle letopočtu roku vydání desky, tedy stroze 2020.
Na nové album skupiny Bon Jovi 2020 jsme čekali zhruba 4 roky od poslední studiové desky This House Is Not For Sale. Hned na začátku musím zmínit, že ačkoliv Richie Sambora se účastnil uvedení kapely do síně slávy v roce 2018, tak se nejednalo o jeho návrat zpět do kapely. Proto i tato nová deska je bez jakékoliv účasti a kooperace s dnes bývalým kytaristou. Nakonec návratu nepomohl ani rozpad dua RSO (Richie Sambora + Orianthi), tak snad další příležitosti se ještě objeví, protože ani Jon, ani Richie budoucí spolupráci nevylučují.
Zpět ale k nové nahrávce. Původně byla deska plánována již na květen, rovněž světové turné k albu, ale realita byla jiná. Ano, zatracený Covid-19. Došlo následně ke zrušení turné a rovněž odložení desky až na 10/2020. Pomohlo to desce? Myslím, že ano. V mezičase se totiž stalo několik událostí, které Jona inspirovalo k napsání nových písní a překopání samotného obsahu desky i pořadí písní na desce.
Jednou z nich byla například i píseň Do What You Can, která se samotnou pandemií inspirovala. Inspirací na desku byly ale i jiné události poslední doby, například píseň Unbroaken uvolněná na sklonku roku 2019 byla věnována postraumatickým poruchám veteránů, politické Blood In The Water, násilí inspirovaná Lower The Flag či skladba American Reckoning, která je pro změnu inspirována událostmi kolem zabití George Floyda.
A jaká deska je po několika měsících poslechu? Prvotřídní :-) A rád vysvětlím, proč si to myslím. Nepůjdu tradičně píseň po písni, ale vytáhnu na povrch zejména písně, které mě nadchly nejvíce. Díky postupně uvolňovaným singlům, jako Unbroken, American Reckoning či novějších Limitless a Do What You Can jsem měl čas tyto písně naposlouchat již v průběhu roku a musím říct, že některé utkvěly v paměti a rad si je pustím i dnes.
Za vrcholy alba ale považuji písně, které byly ukryty až do samotného vydání desky. A i s odstupem času, kdy mám chuť a čas si pustit alespoň pár písní, tak volba padne právě na poslední nahrávku. Rád začnu skladbou Blood In The Water, kde na mne dýchne melodický pocit staré prvotřídní Dry County. Následně pak skáču zpět na píseň Story Of Love a zas dopředu po toku desky na Lower The Flag. Tato trojice písní je přesně to pravé, když mám čas na poslech například během řízení autem (často totiž nejezdím tak daleko, abych skladeb stihl více :-)).
Ty tři písně jsou pro mne to nejlepší z nové desky, ale neznamená to, že zbytek by měl být odpadem. Ba právě naopak. Tvrději znějící Beautiful Drug či KTF atmosférou připomínající Brothers In Arms nejsou ničím špatné písně. O Let It Rain nemluvě. Deska zní opravdu kompaktně a necelá hodina alba uteče raz-dva.
Oblíbenou hrou s fanoušky jsou samozřejmě i na tomto albu bonusové písně, aby všichni neměli hned vše. Takže například v Japonsku se můžete těšit na dvě bonusové písně Luv Can a Shine. Tyto dvě pomalejší písně stojí za poslechnutí. U nás zoufat nemusíte, protože u nás následně vyšla i deska v deluxe online edici, takže si kompletní desku můžete zakoupit například na iTunes. Což je i můj případ, protože má recenze vychází právě z elektronické nahrávky pořízené na českém iTunes. Pokud byste stále neměli dost, tak posledním bonusem téže verze alba je duet s Jennifer Netles a to duet písně Do What You Can.
Nezastavuji se nad hlasem Jona, tempem a tvrdostí skladeb či kdo ví čím se někteří fanoušci rádi zaobírají. Kapela tu už nějaký pátek je a zkrátka jako ve 20 nehrají, takhle zkrátka dnes hrají a znějí Bon Jovi 2020. A dělají to pro nás, fanoušky. A hodnocení na závěr? Ale no tak, to je jasné, tohle album fakt můžu. 10/10 :-) Na závěr doporučím ještě skvělé překlady písní do češtiny tohoto alba v sekci diskografie, kde rovněž naleznete informace o vzniku této nahrávky pod samotným playlistem alba. KTF
David Vostrý