recenze
LIVE 2006-05-30, Rakousko, Innsbruck
Musím Vám všem přiznat, že jet někam do ciziny na koncert Bon Jovi je poměrně náročné, ale musím říct, že to vše opravdu stálo za to. Po koncertu v Linzu naštěstí byl přidán ještě jeden a to 30.5.2006 v Innsbrucku. Tak jsem se tam rozjela.
Cesta byla klidná, ale jakmile jsem vystoupila na nádraží bylo poznat, že už je tam čekajících více než dost.Zařadila jsem se do davu a pomalu se šourala k místu konání. Překvapilo mě, že nikde nejsou upoutávky, plakáty nebo obchůdky s tričky a podobně.
Dorazila jsem na místo a koukám, že moc lidí tam není. Ale po třech a půl hodinách čekání jsem okamžitě názor změnila. Místo, kde se konal koncert nebylo velké jako třeba stadion ve Stuttgartu, ale narvalo se nás tam tak kolem 30-ti tisíc.
První předkapela stála za starou bačkoru, ale Nickelback byli super. Jelikož Bon Jovi měli 45 minut zpoždění snažili se o sto šest. A pak konečně po dlouhém očekávání nastoupila všemi očekávaná kapela. Ale bez Jona. Po chvilce vyhlížení se vedle mě rozsvítil reflektor a Jon byl tři metry opodál. Celý kotel poskočil a začal fotit.
A pak se to rozjelo. Have a nice day, Last man standing, Keep the faith, Last cigaret, It‘s my life a další, všechny si nepamatuji. Jen vím, že jak sem se snažila fotit, tak přede mnou byl jeden velmi protivný pán, který se bavil asi jako na pohřbu a strašně mi překážel. Nejvíc mě dorazil, když sundal kšiltovku a nasadil si červeného kulicha s obrovskou bambulí. To jen tak pro pobavení.
Asi v polovině koncertu začalo nehorázně pršet. Ale kapele to nevadilo ti byli schovaní a jeli jednu vypalovačku za druhou, ale stejně za chvilku Jon odběhl a v momentě se vrátil s čepicí a šálou.
Díky zpoždění jela kapela v kuse bez přestávky. Atmosféra byla úžasná, všichni zpívali, skákali a skandovali a Jon nás nechal poměrně často zpívat. Byl to hukot, až mi zaléhali uši.
Pak už následovali přídavky, ale byl zde malý problém. Jonymu selhal hlas a tak nechal chvíli zpívat Samboru. Bylo vidět, že mu není moc dobře, ale statečně dotáhl celé vystoupení do zdárného konce. Odměnou za to utrpení jim byl nekončící aplaus.
Bon Jovi se s díky odporoučeli do zákulisí a už nasedali do aut a pryč.
Návrat na nádraží byl poměrně náročný, jelikož jsme šli po výpadovce na dálnici a sborově si zpívali. Auta zastavili a klidně bez troubení nás nechali odejít. Bohužel další nepříjemná skutečnost byla, že město ani nezajistilo odvoz nebo posílenou dopravu.
A co na konec dodat? No, byl to nezapomenutelný zážitek a určitě pojedu znovu. Zdravím všechny fanoušky a ze srdce Vám přeji HAVE A NICE LIVE.
Nikola Šalounová