LIVE 2001-06-22, Německo, Stuttgart

Je to neuvěřitelné, ale tahle kapela je (alespoň na koncertních pódiích) rok od roku lepší a lepší. Loňský koncert v německém Ludwigshafenu už neměl jedinou chybičku, ale co pánové Bon Jovi, Sambora a doprovod předvedli za optimálního počasí letos ve Stuttgartu, tomu se skutečně říká do posledního puntíku dokonalý rockový koncert. Na zcela nově konstruované pódium skupina přijela výtahem, posléze pomalým, ale jistým krokem došla ke svým nástrojům, bubeník Tico Torres odklepal takt a už se jelo.

A sice s decentními přestávkami přes dvě a půl hodiny. Od úvodního "One Wild Night" (tak se jmenovalo kompletní turné), přes překvapivě znovu do koncertního programu zařazené hymny "Raise Your Hands" a především "Wild Is The Wind" (velká část publika tento utajený hit z alba "New Jersey" evidentně neznala, ale znalci labužnicky a spokojeně mlaskali), až po staré i nové standarty jako "Just Older", "You Give Love A Bad Name", "Someday I´ll Be Saturday Night" nebo "It´s My Life".

K tomu přičtěte dokonalý, stoprocentně vyvážený zvuk, decentní světelnou show, ohňostroje, které se tentokrát neobjevily pouze na konci koncertu, ale už i během něj (mimochodem: už ten první byl tak intenzivní, že mi ohňostroj po letošním pražském koncertu skupiny LUCIE najednou připadal jako škrtnutí sirky), a frontmana, který se ani na sekundu nezastavil, dobré nálady měl na rozdávání a komunikoval s publikem stylem, který nemá obdoby. Neznám jinou skupinou, která nemá zapotřebí uvést ani jednu písničku. U těchto pánů to funguje tak, že zazní první tón a kompletní stadión vře. Tedy stadión... I ty už jsou pro BON JOVI v Německu příliš malé, a tak se ve Stuttgartu hrálo na pozemku, kde se jinak konají poutě... Tipoval bych, že se tam sešlo dobrých sedmdesát až osmdesát tisíc lidí. Jedinou, ovšem čistě subjektivní, chybičku koncert měl. Když se jeho první část blížila ke konci, skupina začala sázet na ověřené standarty typu "I´ll Sleep When I´m Dead" nebo "Bad Medicine" a ty jsem alespoň já slyšel v nejrůznějších verzích tak často, že je pomalu už slyšet nemůžu.

Tento malinký "úpadek" ale beze zbytku odškodnily strhující verze "Livin´ On A Prayer" (neočekával jsem, že mě tato skladba ještě dokáže něčím překvapit), "Blaze Of Glory" (Richie Sambora v této ukázce ze sólové tvorby Bon Joviho vystřihl neuvěřitelné, z velké části improvizované sólo) a v neposlední řadě "Wanted Dead Or Alive".

Skupina vlastně už skončila, ale dav v extázi nechtěl svoje miláčky pustit z pódia ani náhodou. A tak došlo k jednomu poslednímu návratu, skupina se setkala nad soupravou bicích a spontánně se domluvila na neplánovaných přídavcích. Byla vystřihnuta procítěná verze skladby "Mystery Train" z alba "Crush" a především strhující "I´ll Be There For You". Já osobně bych ten večer BON JOVI klidně mohl poslouchat a sledovat ještě bezmála tři hodiny, ale i ten nejlepší koncert jednou musí skončit. Co takhle reprízu v příštím roce, pánové?!

Nikolas Krofta