recenze
Bon Jovi LIVE 24.5.2008 - MNICHOV (26.5.2008)
Každé turné člověk přemýšlí, kam na koncert Bon Jovi, když už je tu turné po Evropě a u nás se nezastaví. Jak jistě každý návštěvník webu postřehl, právě probíhá Evropské turné k poslední řadové desce – Lost Highway. Volba na můj první koncert k tomuto turné, když nepočítám loňský promo koncert k desce Lost Highway v O2 Aréně v Londýně, padl na Mnichov dne 24.5.2008.
Atmosférou a zkušenostmi ostatních fanoušků z celého světa patří právě Mnichovské koncerty k vrcholu německých „zastávek“ v turné. Hned v úvodu musím napsat, že to mé očekávání opravdu naplnilo.
Co se týká zákulisí cesty na koncert, i toto turné jsem po předloňských zkušenostech využil služeb plzeňské agentury Ozzy & Potkan. Namnožilo se mi spousta dotazů, jak to probíhá při zájezdu. Abych odstranil obavy, musím říct, že žádné problémy nebyly. Odjíždělo se od lehce dostupné zastávky metra v Praze a přijelo se téměř ke stadionu a po koncertě na stejné místo zpět.
Samozřejmě určité pochybnosti člověk měl, když se přijelo do parku poblíž stadionu a řidič zřejmě pod vidinou ušetření za parkovné odstavil autobus na vyprahlé zemi, která byla součásti parku. Policejní hlídce ale nic neuniklo a byli jsme v zápětí vykázání. Po těchto menších komplikacích jsme již parkovali na „správném“ místě a mohli jsme vyrazit na koncert.
Po necelé hodince čekání před branami jsme byli vpuštěni a čekání na naše hochy mohlo začít. Těsně před 19 hodinou započala svoji hodinku Gianna Nanini, italská interpretka rockové hudby, prý číslo 1 z Itálie. Upřímně řečeno, ničím mě to nenadchlo. Spíše naopak, byl jsem z ní celkem znechucený. Každopádně pokud má předskokan motivovat k tomu, aby se člověk těšil na hvězdy večera, tak se to povedlo a v tomto pomohla výborně. Ale víc mě nadchly mexické vlny, které občas po tribuně při čekání probíhaly :-)
Po Nanince přišla půlhodinka čekání na Bon Jovi a těsně před půl devátou večerní spustili svoji show titulní písní Lost Highway, následovanou vypalovačkou z New Jersey – Born To Be My Baby. Po této dvojici nenechali nic náhodě a přidali osvědčené hitovky You Give Love A Bad Name a Raise Your Hands.
Celý stadion byl na nohách a nasazenému tempu pomohli ochutnávkou písniček z desky Crush, tedy písněmi Just Older a Captain Crash And The Beauty Queen From Mars.
Poté bez přestávky přešli do velice povedené I´ll Sleep When I´m Dead, kterou okořenili skvělými vloženými covers Mercy a Start Me Up. Vnořená premiérová píseň Mercy natolik oslovila publikum, že Jon zopakoval před baladou všech balad, tedy před Always, opět kousek této písně.
Po této baladě, která byla odzpívána v původní verzi a ne v hávu TLFR a s naprosto skvělým kytarovým sólem Richieho Sambory, přišlo na řadu Lost Highway okénko v podobě písně aktuálního singlu Whole Lot Of Leavin´ a energií nabitou We Got It Goin´ On. Mezi tyto dvě písně se vklínily In These Arms a píseň, která toto bláznění po kapele způsobila, píseň Runaway. V písni ITA dal Jon šanci zazpívat i Davidu Bryanovi, který tuto hozenou rukavici využil, ačkoliv se zdálo, že mu nejdříve dala par facek, než se do ní dokázal navléknout.
To už se koncert překlenul do druhé poloviny, kterou odstartovala raritka Hey God, která toto turné byla zahrána teprve podruhé. Píseň byla vystřídána snad největším hitem z roku 2000, písní It´s My Life.
Na nasazené tempo úspěšně navázala píseň Keep The Faith a očekávané „odpočinutí“ publika přineslo Richiem Samborou odzpívaná I´ll Be There For You, kterou bylo možné slyšet již při předešlém turné Have A Nice Day. Škoda, že nezazpíval These Days nebo Stranger In This Town, které by setlist udělaly ještě raritnějším.
Po tomto famózním výkonu Richieho Sambory přišlo zopakování části I´ll Be There For You pouze s akustickou kytarou Jona a nás, tedy publika.
Pak přišla trojička Blaze Of Glory, Someday I´ll Be Saturday Night a písně, co je snad nekonečně All Right - Who Says You Can´t Go Home?.
Nadupanou energií se partička ozvala hned v písni následující – Have A Nice Day. Ačkoliv druhou půlku koncertu poprchávalo, hezký den to jistě byl. Pak přišla očekávatelná Bad Medicine s medley Shout, která opět zvedla každou ruku v hledišti od země až úplně nahoru.
To už přicházel pomalu konec hlavní části koncertu, kterou byla stadiónová hymna - Living On A Prayer. Poté se Bon Jovi na chvilku odmlčeli, ale dav na stadiónu (a taky počasí) nenechal nic náhodě a brzy jsme si naše hochy vyžádali zpět.
Své přídavky započali písní I Love This Town, tedy čtvrtou písní z desky Lost Highway na tomto koncertě. Musím říct, že 4 písně z aktuální desky není mnoho, ale zkrátka těžko nějakou píseň vypustit a nahradit jinou, takže deska Lost Highway si mnoho prostoru na koncertě nenašla.
Na první přídavek vzápětí navázala raritní cover Twist & Shout, která přivedla publikum opět do varu. Pak už přišla píseň Wanted Dead Or Alive a jak je člověk zvyklý, touto písní tradičně toto turné uzavírají. Ale jak bylo zmíněno, publikum bylo skvělé a Bon Jovi se ještě jednou na pódium vrátili a po menší domluvě zahráli úplně poslední píseň – Blood On Blood. To byla třešnička a poté se již rozprchli do zákulisí a koncert skončil.
Veškeré toto povídání je doprovázeno videi, které jsem pořídil během koncertu, tak jistě víc než má slova dokážou přiblížit, jak skvělý koncert byl. Co se týká negativ, počasí nepotěšilo, ale za velké negativum bych hodnotil pódium a vůbec navrhnutou stage. Ne co do velikosti, sice bylo trošku menší než u Have A Nice Day, ale bylo celkově dost utopené, dovedl bych si představit, že je celé zvednuté o 2 metry. Lidé menšího vzrůstu, tedy převážně ženy, neměli šanci vidět ani na projekční plátna.
Nápad pohyblivých středních projekčních pláten naopak při dolní poloze přinesl ten efekt, že nebylo pro ně vidět vůbec nic. Tudíž šance něco vidět pro menší lidi byl znemožněn hloupostí tvůrce pódia a to stačilo přidat 2 metry a bylo by to ok. Co se týká ozvučení, někdy se mi zdálo, že zlobí mikrofony, stačí se podívat na pár videi co jsou výše, ale někdy to vypadalo, že zpěv vůbec neberou. Celkově zvuk co porovnám s předešlými koncerty, co jsem zažil, byl o něco horší.
Každopádně s koncertem jako celkem jsem spokojen a opět mi koncert přinesl skvělou zábavu a myslím, že i zbylým 72.000 fanouškům Bon Jovi přinesl necelé tři hodinky zážitků na celý život. Koho koncert čeká, má se každopádně nač těšit.
David Vostrý