Recenze nového CD This Left Feels Right (8.11.2003)

Dle předběžných informací se připravované DVD koncertu, který se bude konat 14. a 15. listopadu tohoto roku v Borgatě v Atlantic City, ponese na vlně nových verzí skladeb z nové desky This Left Feels Right. Nové DVD je plánováno z kraje roku 2004. Druhý z koncertů (15.11.2003) bude vysílán i online po internetu.

Tento webcast začne ve 20 hodin jejich času, což by mělo být zhruba 2 hodiny v noci času našeho. Na výběr bude ze tří kvalit streamového videa. Konkrétně pro dial-up (modem), ADSL a pro vysokorychlostní připojení. K přehrávání bude zapotřebí Windows Media Player. Bližší informace a link na jednotlivé streamy v den vysílání naleznete na stránkách sponzora firmy Samsung USA.

Po týdenním poslouchání nového alba This Left Feels Right, které vyšlo 3.11.2003, vám přináším svoji recenzi a názor na nové album.

motto:"Recenzi filmu, hudby, knihy nebo jakéhokoliv díla vnímám jako zcela subjektivní vyjádření recenzenta, který se snaží přiblížit čtenářům svůj postoj k předkládanému dílu. Není cílem zbytečně vyzdvihovat či naopak shazovat konkrétní titul. S uvedeným textem se dá nesouhlasit nebo se v některých věcech ztotožnit. Je to ale to jediné, co se s tím dá dělat :-)"

O tomto zatím posledním počinu rockového gigantu z New Jersey, skupiny Bon Jovi, předcházely zvěsti, že půjde o akustické provedení největších hitů skupiny. S tím také skupina po skončeném BOUNCE TOUR 2003 šla do studia. Inspirací k natočení takové desky měla být kladná reakce fanoušků na koncertech, kde polovinu zahráli v akustickém aranžmá. O čistě akustickém koncertu v Yokohamě z kraje roku nemluvě.

Skupina ve studiu začala skladby předělávat, aby se daly snáze zahrát akustickými kytarami, zkrátka bez použití elektrických nástrojů. S postupujícím časem nebyly změněny pouze nástroje, ale do velké míry i samotné tempo melodií a nakonec se skupina rozhodla opustit myšlenku akustické desky a vrhla se do natočení plně studiové desky za použití jakýhkoliv nástrojů. A právě průběh a myšlenka kompletně předělat skladby do posledního detailu mělo za násladek vydání nové desky This Left Feels Right. samozřejmě není prvně, co skupina změnila původní skladbu do jiného tempa, vzpomeňme třeba skladbu Living On A Prayer 94 nebo skladbu Runaway z DVD Crush Tour.

Album TLFR otvírá skladba Wanted Dead Or Alive. Tato skladba byla obohacena o rockověji pojatější zvuk a v poslední době tak velice populární počítačové smyčky, které nejsou v této skladbě vůbec na škodu. Druhou skladbou je rocková hymna Livin On A Prayer. Tato skladba je určitě velikým překvapením zejména kvůli ženskému hlasu herečky Olivie d´Abo. Je jen škoda že je to na úkor vokálu Richieho Sambory, který krom toho, že je nejlepším kytaristou planety :-), tak je i jeho hlasový projev na výborné úrovni, o čemž svědčí jeho dvě sólové desky nebo v předešlém textu zmíněná verze skladby Prayer 94.

Následující skladba Bad Medicine již jasně mluví o čem tato deska bude. Skladba se o proti originální nahrávce nese v pomalejším tempu, ale o to zajímavějším zvukovém výrazu akustické kytary, která dodává skladbě skvělé podbarvení. Čtvrtou skladbou na desce je hit z desky Crush a to It´s My Life. Tato skladba je kompletně předělána do hávu balady. A musím říct že hodně povedené.

I následující skladba Lay Your Hand On Me je v pomalejším tempu než originální verze, to koneckonců většina skladeb na TLFR, ale tentokráte ne do balady jako skladba předchozí. Oproti originální verzi bych vyzvedl moderněji pojaté aranžmá skladby za použití akustické kytary a také zajímavěji pojaté intonaci hlasu zpěváka. Pokud jsem psal o zajímavé intonaci hlasu Jona v předchozí písni, tak ve skladbě You Give Love A Bad Name budete opravdu příjemně překvapeni v jakém skvělém bluesovém provedení skladba je. V této skladbě bych opět vyzvedl Richieho Samboru, protože je v téhle skladbě opravdu výborný.

Sedmá skladba je dle mého názoru nejzajímavější skladbou na albu. Ve skladbě Bed Of Roses totiž jsou hodně vymíceny kytary oproti originálu. Výborné Richieho sólo v instrumentální části skladby je nahrazeno dle mého názoru úplně úžasnou pasáží a to při použití smyčcových nástrojů. Naprosto rozdílné oproti originálu, dokonce pro mě lepší. Osmou skladbou je opět předělávka z velmi rychlé skladby do balady a to konkrétně skladba Everyday. Sám nevím, ale je to tím že mám radši pomalejší skladby, takže mě předělání do balady jenom potěšilo. Ve skladbě je opět decentně použito počítačových smyček. Hodně příjemně ve skladbě zní akustická kytara, která v těch pravých okamžicích dává o sobě více vědět.

Devátou skladbou je předělávka do valčíkového stylu - skladba Born To Be My Baby, kde je opět více slyšet akustická kytara. Na této skladbě mě velice zaujala instrumentální pasáž ke konci skladby, kde je slyšet pouze sborové "hučení" :-) Desátou skladbou je předělávka jednoho z největších hitů skupiny z 92 roku minulého století, Keep The Faith. V této skladbě opět předělané do pomalejšího tempa je velice příjemně znějící basa, která dodává takovou malebnost skladby.

V pořadí jedenáctá skladba I´ll Be There For You je opět změněna co do použití nástrojů. U téhle skladby jsem jen očekával, že dá Jon Bon Jovi vokálový prostor Richiemu Samborovi, protože tak činil v posledním turné. No škoda že mu nedá prostor na desce :-) Poslední dvanáctou předělávkou je balada Always. U této skladby byla výrazně pozměněna intonace hlasu v textu skladby a řekl bych, že skladba vyzní daleko lépe než originál.

Třináctou skladbou která uzavírá album je bonusová skladba The Distance z akustické Yokohamy. Na této skladbě mají posluchači představu, v jakém stylu by se nesla deska kdyby byla pouze akustická. Také by to bylo skvělé.

Album hodnotím jako hodně povedené, ať už je to tím jak jsem v textu zmínil že mám raději pomalejší verze skladeb, ale především kvůli použití nových nápadů a celkově použití nástrojů. Celkově je na albu dost slyšet akustická kytara, smyčcové nástroje, které skladbám dodávají výborný nádech a ukazují genialitu hudebníků z Bon Jovi. Pokud posluchač dokáže skladby vnímat jako zcela nové a oprostí se od porovnávání s originálním provedení, tak nemůže hodnotit jinak, než kladně.

Toto album TLFR se jistě nestane nějak zvlášť populární nebo komerčně úspěšné. Myslím že to nevadí. Důležité je že tím skupina ukázala, že je hudba stále baví a mají stále nové nápady. I to že se při nahrávání alba výborně bavili ukazuje, že Bon Jovi mají stále co říct. No a že třeba tímto předěláním skladeb naštvali spoustu fanoušků? Možná, ale tímto albem mi udělali radost a o tom to je :-)

David Vostrý