recenze
LIVE 2011-06-08 Záhřeb, Chorvatsko
Je to tu. Evropští fanoušci skupiny Bon Jovi se konečně dočkali. Kapela zahájila turné v hlavním městě Chorvatska – v Záhřebu. Speciální koncert to byl i pro mě, neboť jsem se ho osobně účastnil. A jak dopadl první koncert poslední části téměř rok a půl trvajícího turné?
Koncert měl oficiálně začít v 19:45, ale již po půl sedmé přišla na podium předkapela z Chorvatska. Jejich jméno neznám, ale zřejmě jsou v Chorvatsku velmi populární, protože publikum znalo jejich texty nazpaměť a kapela sklidila velký úspěch. Zahráli čtyři nebo pět písniček a zpříjemnili tak čekání na hlavní hvězdy večera. Druhá předkapela – The Breakers nastoupila zhruba v 19:30 a jejich zhruba půlhodinový set byl také celkem příjemný. Po odchodu The Breakers nezbývalo už nic jiného než čekat na hlavní hvězdy večera.
Bon Jovi na sebe nenechali dlouho čekat a zhruba po půl hodině se diváci dočkali skvělého intra, ze kterého běhal mráz po zádech. Jakmile skončilo, na podium přišla kapela a z reproduktorů se začaly ozývat první tóny vypalovačky Raise Your Hands. Tahle píseň je na úvod koncertu jako stvořená a mám takový pocit, že jako úvodní skladba bude provázet fanoušky po celou dobu evropského turné. Kapela neponechala nic náhodě a diváci se dočkali dvou velkých hitů, konkrétně písní You Give Love A Bad Name a Born To Be My Baby, které následovala jedna z novějších písní – We Weren´t Born To Follow. Poté Jon přivítal fanoušky v Záhřebu a řekl, že má dost času, takže bude mluvit častěji. No…popravdě, moc často to nebylo, ale to vůbec nevadí, protože lidé očekávají od Bon Jovi hlavně vynikající hudební zážitek. Ten se dostavil s dalšími velkými hity – Runaway, In These Arms a Blaze Of Glory. Myslím, že není třeba nic dodávat – jména těchto písní mluví za vše. Přišel čas na dvojci písní z alba Crush – nejprve megahit It´s My Life, který byl následovaný „houpavou“ Captain Crash And Beauty Queen From Mars, která byla společně s We Weren´t Born To Follow jedinou „pomalejší“ písní první poloviny koncertu.
Důkaz přišel s následujícími písněmi – „party songem“ We Got It Going On, klasikou Bad Medicine s mezihrou v podobě Pretty Woman a vynikající Lay Your Hands On Me v Jonově podání – nic proti Richiemu, ale v podání Jona je tahle píseň prostě nepřekonatelná. Když už je řeč o Richiem, ten se vrátil na podia zhruba po měsíční pauze a možná i to byl důvod, proč v Záhřebu nezazněla žádná píseň v jeho podání. Ale to byla snad jediná kaňka na jinak skvělém představení Bon Jovi, které pokračovalo čtyřlístkem klidnějších písní – dvěma velkými baladami – Bed Of Roses a I´ll Be There For You a dvěma akustickými písněmi – Something For The Pain a Someday I´ll Be Saturday Night. Stejné kvarteto písní jsem zažil i při svém prvním koncertě Bon Jovi, takže jsem v koutku duše doufal, že přijde nějaká malá změna. Ale na druhou stranu – taková Bed Of Roses by mě nemrzela ani popadesáté.
Co by to byl za koncert, kdyby si diváci dvěstěkrát nezavolali „It´s allright“? Ano, správně – následovala píseň Who Says You Can´t Go Home? Další na řadě byla klasická píseň I´ll Slep When I´m Dead, a pak přišla na řadu jedna z mých oblíbených písní Bon Jovi poslední doby – píseň Love´s The Only rule. Tu jsem opravdu nečekal a naživo zní opravdu skvěle. Základní část setlistu pak ukončily dvě osvědčené koncertní písně – Have A Nice Day a Keep The Faith.
Pokud někomu přišla základní část setlistu až na malé výjimky obyčejná, po přídavcích zřejmě musel svůj názor přehodnotit. Jako první přídavek totiž zazněla píseň Hey God, která rozhodně nepatří mezi písně, které bychom mohli slyšet na každém koncertě Bon Jovi. Po ní následovala klasika Wanted Dead Or Alive – první sloku si opět s chutí zazpívalo publikum. Myslel jsem, že se jedná o předposlední písen koncertu, ale po Wanted přišlo na řadu příjemné překvapení – píseň These Days. Dvě písně ze stejnojmenného alba v přídavcích, to jsem opravdu nečekal. Pak už skutečně přišla poslední píseň koncertu, kterou nemohlo být nic jiného než Livin´ On A Prayer.
Evropské turné tedy začalo ve velkém stylu a pokud tohle měl být pouze „rozehřívací“ koncert, tak se tedy opravdu máme na co těšit. Všem, kteří se chystají tenhle týden do Německa, přeju co nejlepší zážitek a na jednu stranu jim i trošku závidím. Ale na druhou stranu mě těší fakt, že za měsíc a něco si tohle všechno zopakuji ve Vídni.
Petr Loutocký, fotky Richard "Richie" Brúder