recenze
LIVE 2006-05-27, Něměcko, Stuttgart
Pohled na koncert Bon Jovi „prvníma očima“
Hned na začátek musím nadpis uvést na pravou míru- prvníma očima neznamená,že jsem byla v první řadě,ale že jsem byla na koncertu poprvé v životě (koncert Lucie v Liberci fakt nepočítám :-)).
Půjde převážně o moje pocity z celého dne. Přeskočím to, že jsem nemohla dospat, manžel mě odvezl na místo odjezdu v Praze, vlezla jsem do busu a vyhlížela, kdy se objeví Dave, protože to byl jediný člověk, kterýho jsem „znala“ (viděli jsme se jednou asi tak na 20 vteřin). No ale všechno proběhlo v pohodě-nikdo mi hlavu neukousl :-)
Do Stuttgartu jsme dorazili celkem brzy, před brány jsme se do fronty nacpali po třetí hodině. Po důkladném prošacování – šacovali mě dvakrát a ani jeden (měla jsem ukrytý dva foťáky v pláštěnce) nic nenašel. Po ostřejší chůzi jsme se dostali na místo, hned u zábran druhá řada za golden koridorem. Před námi byly trochu podivný dvě Němky, stály od zábran asi půl metru, což jsme moc nepochopili, ale hned jak začli hrát Bon Jovi, měli holky smůlu, dav je na ty zábrany přilepil. Chtěla jsem na chvíli ušetřit svoje nožky, tak jsme si sedli na zem, ale přihnaly se nějaký trubky ze zadu, tak jsme se v rámci zachování pozice zase zvedli. Čekání bylo nekonečný – od 17:30 hráli tak půlhodinky „ty mladý Němci – tomu říkám přesný popis skupiny“. Pak pauza,potom Nickelback – ne že by nehráli dobře, ale já fakt chtěla už ty Bon Jovi.
Po Nickelback zase pauza,úklid scény, no a kluci New Jerseyský nastoupili před 20hod. Přišli všichni, kromě Jona, ten se objevil v golden koridoru a začli s Last man standing-v davu to začalo vřít.Následovali další pecky, Jon poplácal pár rukou (moji ne) při „procházce“ koridorem,stihnul se při tom podívat i do našich řad, tak jsem mávala jako o život, aby mě nepřehlíd :-).
Hned od začátku jsem fotila jako zběsilá,ale pak mi došlo, že nemůžu fotit pořád,protože si ten koncert pak vážně moc nevychutnám. Skvělej byl nástup Richieho s I´ll be there, která trvala bezmála 9 minut. Jon se mezitím převlékl, aby nám v zápětí zavrtěl prdelkou a ukázal své mužné paže – fanynky to pochopitelně nenechalo chladné :-) Skvělý byli i reakce fanoušků - stačilo, aby Jon zvednul ruce a naznačil a v tu chvíli bylo snad všech 65.000 párů rukou nahoře.
Když poprvé odešli ze scény, dav šílel. Vrátili se a dali pár skvělejch hitů k dobru. Potom už to fakt vypadalo, že padla-konec. Ale Jon zůstal a vrátil se i Richie a dali nám úžasnou tečku za večerem – Never say goodbye. Tahle písnička fakt asi nebyla v plánu. Ta spontánnost byla prostě milá!!! No a potom už nás Jon „vyhnal“ domů. Ve svojí euforii jsem se po chvilce otočila a chtěla odejít. Dave mě ale upozornil, že je před námi 60000 lidí, a že to bude chvilku trvat, než vypadnou.
Tak jsme si vychutnali ještě poslední okamžiky u zábran,udělali pár autentických společných fotek a pomalu kráčeli (nohy jsem měla jako z kamene, takže moje chůze připomínala tučňáka) k autobusu.Pomalu na mě sedla únava, ale ne natolik, abych se mohla mačkat u stánku s tričkama – všechny prachy jsem tam dala za jedno tričko a spokojeně si kráčela k busu. V autobuse mi přišlo, že všichni okamžitě usnuli. No já ne-začla jsem rozesílat SMS svým známým, kteří pochopitelně tou dobou spali. Potom mi pomalu začlo docházet, že už je to za mnou. Možná vám to bude připadat trapný, ale seděla jsem v buse, čuměla z okna (do blba) a chtělo se mi brečet.
Mám zážitek na celej život a jestli ještě budu mít někdy možnost si to zopakovat, určitě si ji nenechám ujít. Mít tu možnost, projet celý evropský turné-udělám to. Takže Dave, přeju příjemnej zážitek v MK. Snad vás moje pocity neuspali. Ale kdo nechtěl, nemusel to číst :-)
Jiřina Vlachová