recenze
LIVE 2006-05-13, Německo, Düsseldorf
Bon Jovi si vybrali pro svuj koncert v Dusseldorfu opravdu krasny den. Kdyz stojite 6 hodin ve fronte, uz to tak hezky neni. Slunce a vedro nas uspesne drtilo, ale co bychom pro sve idoly neudelali ze.
Za tech par hodin utrpeni nam to kluci bohate vynahradili. Znovu nam ukazali, ze jsou zaslouzene jedna z nejlepsich rockovych kapel na svete jiz pres dvacet let.
Jon opet svym sympatickym a blizkym kontaktem s fanousky presvedcil, ze jsou stale ti mladici z New Jersey, kde pred dvaadvaceti lety zacinali. Uspech je nezmenil, jsou stale stejni jako tenkrat, snad jen trochu starsi …
Pravda je, ze na tomto koncerte by se dalo tezko najit neco k zlepsovani. Setlist byl velmi dobre vybrany, aby potesil vsechny vekove kategorie jejich fanousku, i kdyz starsi hity prevladali (k memu poteseni). Svetelne efekty braly dech, silueta s newyorskymi mrakodrapy byla velmi efektni a nad tim vsim kralovala giganticka obrazovka s presnym a kvalitnim prenosem. Jon se stihl dvakrat prevleknout (ani se mu nedivim, cakala z nej voda na vsechny strany), jako posledni nam ukazal modrocerne tricko sveho fotbaloveho tymu s cislem tri a malym znakem HAND vepredu.
Zacali peckou Last man standing, kde nechybelo prekvapeni, kdyz Jon stale neprichazel na podium a najednou se objevil na rampe za golden circle (dobry vynalez) . To byl sikovny tah, protoze publikum zacalo okamzite vrit. Potom uz konzert pokracoval ostrym tempem starych dobrych Bon Jovi.
Ovsem nechybely ani roztomile chvile, kde prekvapovali i fanouscci sveho idola. Jeden z nejhezcich momentu byl, kdyz se Jon vratil na podium po balade I´ll be there for you zpivane Richiem a chtel zacit zpivat dalsi pecku. Publikum ho jednoduse nenechalo, pokracovalo samo v chórech predchozi pisne. Jon se nenechal zahanbit a luskl si refren teto balady s publikem pouze s kytarou.
Celkem trikrat se museli vratit a pridat dalsi hity. Jako tresinku na dortu nam darovali Dry county – jednu z jejich nejlepsich pisni (dle meho nazoru) s uzasnym kytarovym solem v podani Richieho Sambory. Az pozdeji jsem se docetla, ze Jon musel cist text pred sebou na zemi, prece jenom je to hodne dlouho, k velke skode, co byla tato pisen zarazovana na turne. Pri pisnicce Raise your hands opet vyrazil na “molo” mezi fanousky a kdo mel stesti, vecer si jiste nemyl ruku (ja byla jednim z nich, v teto chvili jsem byla vdecna za tech sest hodin cekani pred halou). Jak jsme byli blizko muzete posoudit z prilozenych fotografii.
Konzert byl opravdovym zazitkem a jsem si jista, ze z tech 50ti tisicu fanousku v Dusseldorfu neodchazel nikdo zklaman! A urcite si spousty lidi, jako ja, prali zmrazit ten moment naporad!
Radka a Juan Vallbona, Mallorca