recenze
Bon Jovi LIVE – Drážďany & Mnichov 2011 (20.6.2011)
Po menším časovém odstupu se v tomto článku vracím zpět ke koncertům v Drážďanech (10. 6. 2011) a Mnichově (12. 6. 2011), které, pokud nepočítám první koncert v Záhřebu, započaly turné 2011 kapely Bon Jovi po Evropě. Byly to mé další koncerty Bon Jovi v tomto turné, které jsem absolvoval po dvou loňských koncertech v londýnské O2 Aréně a v následujících řádcích se pokusím přiblížit, jak na mě koncerty zapůsobily.
Zcela jistě nemá cenu procházet píseň po písni a vyjadřovat se ke všem skladbám, ať už z důvodu, že základní část setlistu se plus mínus opakuje, ale i proto, že už ke koncertům Bon Jovi obecně patří, že se jedná o nejlepší živou kapelu na světě, která byla v tomto smyslu mnohokrát oceněna.
Rozdíly v koncertech byly krom odlišného setlistu z více jak 1/3, taktéž v atmosféře, která v davu panovala. Přeci jen rozdíl mezi 30 000 návštěvou na planině v Ostragehege uprostřed Drážďan a kotlem na Olympic Stadium v Mnichově, kam se vměstnalo bezmála 70 000 lidí, musí být někde znát. Ze začátku koncertu v Mnichově jsem byl tedy velmi příjemně překvapen, s jakým nasazením kapela vyrukovala na pódium. Jonův usměv nešel přehlédnout, sahal od západní po východní tribunu stadionu. Nasazení zkrátka bylo velké i z důvodu internetového přenosu první hodiny z více jak tříhodinového setu.
Co se týká samotných písní, pořadí a počet skladeb je již znám z jednotlivých setlistů, ať už Drážďan či Mnichova. To nalézáte pravidelně v sekci turné, včetně statistiky odehraných písní. Základní kostra koncertu byla tedy stejná a milovníci matematiky si jistě spočetli, že za základ se u těchto dvou koncertů dá považovat 18 skladeb a odlišnost byla v počtech 9 a 11 ve prospěch Mnichova. Tím jen chci dokázat, že i toto turné se vyplatí jít na více koncertů. Zkrátka odlišná atmosféra a jiná třetina koncertu stojí za tuto námahu.
Mezi vrcholy a rarity jednotlivých koncertů lze bezesporu zařadit otvírák Drážďan – píseň Bounce. To bylo velké překvapení a nebylo jediné. Ze stejné desky nás čekala ještě píseň Undivided, která není tak často na koncertech tohoto turné hrána a byla ve druhé polovině koncertu.
Tradiční zpestření v podobě medley písně Bad Medicine přineslo uspokojení na obou koncertech. V Drážďanech v podobě cover Roadhouse Blues a v Mnichově dokonce dvojice cover písní - Rock You Like a Hurricane a druhé Old Time Rock And Roll. Zejména cover od německé skupiny Scorpions byla velkým překvapením a dav to náležitě oceňoval.
Ochutnávky z poslední výběrovky Greatest Hits reprezentovaly písně No Apologies v Drážďaněch a The More Things Change v Mnichově. Obě písně patří mezi mé oblíbené, takže jsem byl nadšen, že je bylo možno slyšet obě dvě.
Kde by byli Bon Jovi bez balad, takže i o takové písně nebyla na koncertech nouze. Ať už drážďanská Make A Memory či mnichovská Bed Of Roses. Bed Of Roses byla odzpívána tak kvalitně a procítěně, že se druhý den okamžitě zečtyřnásobil prodej květin v celém Mnichově, a to je už co říct :-)
Mezi překvapení a raritku koncertu řadím i akustickou verzi písně Bells Of Freedom, které jsme se dočkali na obou koncertech. Vlastní provedení na vrcholu prstence mezi fanoušky nemělo opravdu chybu.
Za vrchol akustické části obou koncertů musím ale zvolit bez váhání I´ll Be There For You. Byl to pro mě již tradičně největší zážitek koncertu, zejména opakující se pasáž zpívaná fanoušky „ooh ooh, I´ll Be There For You“, která neznala v Mnichově konce a fanoušci ji zpívali i po skončení skladby. Jona s Richiem to natolik zaujalo, že započali akustickými kytarami doprovázet zpívající dav, ještě než začali hrát již zmíněnou akustickou Bells Of Freedom. Nebylo to ale naposled, kdy se „ooh ooh, I´ll Be There For You“ vrátilo do úst fanoušků. Stalo se tak totiž znovu před čekáním na mnichovské přídavky. Musím uznat, že tato pasáž zpívaná fanoušky je pro mě natolik zábavná, že bych ji zařadil místo mé jiné oblíbené mnichovské hlášky „Bitte, zurück bleiben“, která je v mnichovském MHD ještě o kapku populárnější.
Tím se nepřímo dostávám k přídavkům koncertu. Vrcholem Drážďan byla rozhodně má nejoblíbenější skladba od Bon Jovi - Something To Believe In a v Mnichově byly přídavky ještě o něco početnější, tam se dostalo mimo tradiční písně i na monstrózní Dry County, baladu balad – Always a nezapomenutelné These Days.
To už se dostávám až do finále samotných koncertů. Který byl ale lepší? Těžko hodnotit. Setlist totiž není vše, co na člověka na koncertě působí. Pro mě osobně - pro strašnou psychickou pohodu - nahrával do plusu drážďanský koncert, protože se nám podařilo získat přes oficiální FC JBJ zadarmo upgrade lístků z Golden Circle na Diamond Circle. V Mnichově se nám toto již nepodařilo a koncert jsme si užili „jen“ v Golden Circle. Psychická pohoda v Drážďanech byla způsobena zejména ostatními fanoušky, kdy přeci jen v Mnichově byla moc velká nervozita a ostatní fanoušci koncertu měli neustále nějaký mentální problém s tlačením se před ostatní, což v Drážďanech nebylo. Druhým plusem byla již zmíněná moje nejoblíbenější Something To Believe In, protože to byl až 13. koncert Bon Jovi, na kterém jsem se této skladby dočkal.
Tím nechci nijak podkopávat úroveň koncertu v Mnichově, ale jsou to právě výše uvedené důvody, které tu rafičku vah dostaly na stranu Drážďan. Jak jsem již naznačil, na oba koncerty jsem měl lístky přes oficiální FC JBJ a nemůžu si odpustit komentář, jak to vše probíhalo. Nejen že jsou fanoušci úplně zbytečně řazení do hloupých dvoustupů a v Mnichově dokonce čtyřstupů, ale v konečném důsledku to nemá žádný efekt. Stejně se na stadionu fanoušci promíchají, a pak většina, mentálně duchem chudších, se protlačuje hlava nehlava dopředu. Na druhou stranu v Mnichově jsme mohli jít alespoň vstupem pro personál a byli o pár minut na stadionu dříve, ale tu stupiditu organizace v oficiálním FC JBJ to moc nevyváží.
Každopádně koho koncert kapely Bon Jovi teprve čeká, má se již nyní nač těšit. Kapela je ve výborné formě, včetně Richieho Sambory. Kdo má již svůj koncert za sebou, doufám, že ho potěší alespoň má videa z koncertů či fotogalerie uvedené na odkazech níže. KTF
David Vostrý