články
Elektronický nákup hudby Bon Jovi (7.11.2011)
Dnešní článek bude spíše úvahou o vývoji hudebních nosičů, než přímo o novinkách kapely Bon Jovi. Ale i na ně se samozřejmě mé vyprávění v článku stočí, právě kvůli Bon Jovi také tento článek píši. Tento článek bude o dalších možnostech nákupu hudby, které se v minulých měsících naskytly všem posluchačům v České republice.
Když si vzpomenu, jak jsem začínal poslouchat a nakupovat hudbu (nejen Bon Jovi), tak musím říct, že jsem byl dlouhou dobu odkázán, jako nevýdělečný člověk, na audio kazety, případně vinylové desky rodičů. To mi vydrželo až někdy do roku 1995, kdy jsem si koupil z prvních vydělaných peněz na střední škole desku Bon Jovi – These Days, na tu dobu na progresivním nosiči – kompaktním disku (CD).
Tento formát mi přišel proti audio kazetám skvělý zejména pro čistotu nahrávek, možnosti kdykoliv přeskočit píseň na píseň další a o neohratelnosti CD nemluvě. Hudbu jsem tedy od té doby poslouchal převážně na CD Hi-Fi věži rodičů a pro potřebu přehrávat oblíbenou hudbu jsem nadále vytvářel kopie z nakoupených CD na audio kazety. Možná že právě tímto přístupem se mi dodnes dochovala všechna CD jako nová. Možnost přehrávat CD jsem totiž neměl všude a s kazetou jsem uspěl daleko lépe, včetně walkmanu či „dvojčete“.
S prvním PC, které jsem koupil z vydělaných brigád před třetím semestrem VŠ v létě 1999, se změnil i můj styl poslouchání hudby. Respektive nosičem už nebylo ani CD, ani ustupující audiokazety. Byl jím formát MP3. Ano, i v další etapě nosičů, ze kterých jsem hudbu poslouchal, jsem neměl moc šanci CD zničit. Pokračovalo samozřejmě nadále poslouchání zakoupených CD na Hi-Fi, ale převážnou dobu jsem na koleji neměl CD sebou a převáděl jsem si je do MP3 tak, abych je mohl v PC poslouchat a nemusel mít sebou originály.
Takže můj tradiční postup byl: vyšlo nové CD –> zakoupit –> převést do MP3 – > poslouchat. S přibývajícím časem, vývojem a mými možnostmi se tento řetězec měnil maximálně ve způsobu nákupu CD. Kamenné obchody jsem brzy vyměnil za nákup CD po internetu. Dodnes si pamatuji svůj první zakoupený CD singl Iťs My Life v roce 2000 s úplně skvělými písněmi, které se na řadovou desku Crush nevešly. Posléze jsem se zaměřil na nákup CD přímo z Japonska, pro jejich bohatší obsah - v prvé řadě téměř tradiční bonusové písně, které na evropských deskách nejsou.
Změní se v budoucnu tento postup? To je právě to, co mi vrtá hlavou. Zejména po tom, kdy po několika letech za vyspělým světem byl u nás otevřen také iTunes Music Store od firmy Apple. Ano, ten slavný obchod s hudbou je dostupný už i v České republice. Co se týká formátu, hudba je povětšinou převáděna z originálních nahrávek dodaných hudebním vydavatelstvím firmě Apple a zakódována do formátu AAC 256 kbps.
Sám si překódovávám CD většinou do formátu MP3 192 kbps, ať už pro poslech v PC, telefonu ala MP3 přehrávači, skladování v síťovém NAS serveru či pro poslech hudby v autě, v iPadu atd. Když jsem se právě zamyslel, z čeho hudbu poslouchám, tak to prostě nosič CD není, ale je to elektronický formát.
Co se týká formátu, ve kterém Apple hudbu prodává, tak s tím problém nemám. Je to kvalitnější než mé vlastní převedené soubory. S přimhouřeným okem věřím, že je tento formát pro běžného člověka na běžném přehrávači nerozeznatelný od CD, alespoň já zatím nepoznal, že by CD bylo lepší. AAC 256 kbs s přehledem přehraje většina přehrávačů, ať už od firem jako Creative, Sony, Philips nebo i telefonech jako Nokia atd. O produktech firmy Apple je zbytečné se zmiňovat, to je samo sebou. Rovněž o tom, že zakoupená hudba je bez jakýchkoliv ochran proti kopírování a můžete si ji nakopírovat do všech svých zařízení.
Komfort nákupu je ještě snazší než objednání CD z e-shopu. Zkrátka si jen kliknete na tlačítko BUY, potvrdíte heslem ke svému Apple ID a hudba je v mžiku stažena a ve vašem zařízení. A jaké jsou ceny? Pokud si chcete zakoupit jednu píseň, tak je většinou kolem 1 Eura (25 Kč) a celé album kolem 10 Eur (250 Kč). Výhodou je, že jsou dostupné i singly s bonusovými písněmi, takže není problém doplnit si diskografii o písně, které člověk zná, ale nemá.
Výhody v okamžité dostupnosti hudby po zakoupení, možnost pustit si 90 sekundové ukázky před nákupem, to jsou samá pozitiva. Osobně trošku bojuji s tím, že stále cítím pevné pouto k nosiči CD, bookletu a je to pro mě to pravé, rituální - „mám novou desku“. Ano, u některých alb je dostupný i elektronický booklet, ale dokážu se vzdát fyzického nosiče? Možná je to už trošku sběratelství, mít všechno fyzicky. Ale ubráním se při vydání příští desky? Není žádným tajemstvím, že i obchod iTunes má občas exkluzivní obsah, ať už živé bonusy nebo čistě iTunes singly. Nebo víte o jiném místě, kde byste si mohli koupit singl This Is Our House, případně variantu singlu i s videoklipem k této písni? Za cenu 25 Kč, respektive 50 Kč v případě bohatšího singlu s klipem? Nebo nakoupit všechny 4 novinkové písně z Greatest Hits a neplatit zbytečně to, co máte na řadových deskách?
A nyní otázka do diskuse pod tímto článkem. Jak jste na tom s nákupem hudby vy? Dáváte přednost stále fyzickému CD, případně preferujete pouze elektronické formáty? Či nemáte problém přejít na elektronické verze desek, protože z CD to stejně nepouštíte či chcete ušetřit, protože elektronické verze desek jsou levnější než fyzické CD? Nebo nechcete celé desky, ale vybírat si jen ty dobré písně a neplatit „vatu“? Anebo jste zvyklí hudbu „krást“ (stahování hudby v ČR od zloděje je zatím legální) a nezmění na tom nic ani to, že už se hudba prodává i u nás ve formátu, který většina lidí preferuje? Nebo je pro vás nákup CD také stále rituálem?
David Vostrý
k nákupu elektronické hudby stačí: program iTunes (Windows, Mac, iOS), platební karta. Vytvořením profilu v tomto programu získáte Apple ID, tedy váš vlastní účet, ke kterému se bude vztahovat zakoupená hudba.
