Nižnij Novgorod (část druhá)

moscow
Posted by on 18.3.2012
 

V dnešním povídání se vrátím zpět do Nižnijho Novgorodu, aby byly mé postřehy ohledně Ruska kompletní. Je fakt, že od posledního článku uběhlo dost času, ale to neznamená, že by vzpomínky nebyly zapsány hluboko a v podstatě se dá říci, že jsou stále čerstvé.

Potřetí v Rusku

Je to k neuvěření, ale nakonec tento článek píši opět z Ruska, ze stejného místa, a pokud se nepletu, tak i ze stejného pokoje hotelu Volna, který jsem měl druhou pracovní cestu. Po třech týdnech v Rusku, které jsem absolvoval z kraje letošního roku, mě po týdnu v České Republice čekala cesta další a to na týden.

Tato třetí a doufám, že v tomto rozsahu poslední, mě čekala po třech týdnech a mohu říci, že pauza byla natolik dlouhá, že mě Rusko stále nepřirostlo k srdci. Zejména v porovnání s naší zemí.

Práce

Důvod všech třech pracovních cest byl stále stejný a to pomoc naplánovat výrobu třech vozů na jedné montážní lince v místním závodě GAZu (Gorkovskij Avtomobilnyj Zavod). Kde jsme postupně procházeli a rozplánovali celou montáž od předmontáže dveří po předmontáž agregátu s podvozkem. Tak, aby se tu dala auta vyrábět. O práci ale povídat nechci, protože při vybavení ruských spolupracovníků se mi mnohdy otvírá kudla v kapse, či se mi zatíná ruka v pěst a to by se mi moc dobře nepsalo. Ano, stále si nemůžu zvyknout na mentalitu Rusů, jejichž pracovní přístup (čti: nepřístup) k práci je katastrofální.

Moskva

Díky druhé pracovní cestě a velkého časového odstupu mezi zpátečními lety z Nižnijho Novgorodu do Moskvy a následně z Moskvy do Prahy, byla možnost navštívit hlavní město Ruska – Moskvu.

Po vyzvednutí letenek do Prahy jsme se tedy následně vydali transportním vlakem z letiště Sheremetyevo do centra. Ačkoliv vlak byl opravdu luxusní, tak cesta tomu neodpovídala. Cestovní rychlost byla opravdu malá a člověk si říká, že zdatný cyklista z Tour de France by vlaku stačil. Pokud by tedy projel hlubokým sněhem.

Po více než půl hodince vlakem nás čekalo moskevské metro a zase ta nějaká desetiminutovka cestování. Co se týká metra, tak nic moc. Staré soupravy, špinavé … zkrátka klasické Rusko.

Rudé náměstí s Leninem

Poté, co jsme vystoupili z metra, jsme se již dostali po pár minutách na Rudé náměstí. Celkem jsem byl překvapen velikosti náměstí. Z televizních záběrů, zejména těch, kterými jsme byli masírování v minulosti, jsem měl nějak zafixováno, že je to ohromné náměstí, kde se ztratí nejeden tank Rudé armády.

Opak je pravdou. Zřejmě vhodné úhly kamer tento pocit podporovaly, ale ve skutečnosti není náměstí tak velké. Dominujícím prvkem je samozřejmě chrám Vasilije Blaženého, který je opravdu nádherný. Ale to se dá z Ruska celkem vypozorovat, že o církevní památky je tu opravdu dobře postaráno a je to vlastně to jediné, co může běžného turistu v Rusku zaujmout.

Tím druhým milníkem je jistě kopka soudruha Lenina. Jelikož si myslím, že se víckrát do Moskvy nepodívám, tak naše cesta vedla i do tohoto místa. Po vystátí fronty jsem se nakonec dočkal a viděl ho. No jedním slovem – nechutné. Pocity jsem neměl dobré, vypadal jak vosková figurína, která každým okamžikem vstane a odejde. Jedna ruka v pěst a druhá natažená. Nehty pomalu začínají slézat, takže další generace možná uvidí soudruha čekajícího na pěstní souboj.

Jelikož jeden z kolegů již tuto modlu Ruska viděl v minulosti, tak s námi návštěvu neabsolvoval, ale čekal za plůtkem u vchodu. My jsme mu začali pózovat, aby nás vyfotil. Následoval pískot na píšťalky, ať se dáme dále na pomalé troušení dovnitř. Holt nikdo se nesmí zastavit.

Uvnitř v každém rohu strašně vážná ostraha se zbraní. Zřejmě slušný oddíl. Každopádně naše pochechtávání a bavení bylo přerušeno mohutným PŠŠŠT od této domobrany, takže následující kroky byly doprovázeny našim mlčením. Ty tři minuty se to dalo vydržet.

Co nešlo samozřejmě vynechat, byl přilehlý Kreml. Zajímavé, ale po Kremlu v Nižnim Novgorodu jsem tak nějak čekal něco v tomto duchu a bylo tomu tak. Samozřejmě větší a hezčí. Však Moskva.
Každopádně naše procházka byla dobře načasovaná a dočkali jsme se i výměny čestné stráže, jejichž výkopy nohou mohou ohrozit nejednu přihlížející bradu turistů. Fakt pěkné, jak to mají nacvičené.

Tím by byly asi mé zážitky z Moskvy kompletní.

Vítejte ve Švédsku

Co se týká tohoto víkendu, mého třetího pobytu v Rusku, tak celkem zajímavým zpestřením byla včerejší sobotní cesta metrem. Konkrétně, když jsem v metru několikrát ztratil signál na služebním mobilním telefonu, abych byl následně přivítán ve Švédsku. Neuvěřitelné, ale časoprostorové díry jsou právě v metru v Nižnim Novgorodu. Obecně ale tyto díry fungují tak, že na jedné straně nastoupíte v Rusku 80. let minulého století a na druhé straně taktéž v Rusku 80. let vystoupíte. Takže je potřeba toto časoprostorové cestování ještě doladit, aby mělo význam.

Návrat domů

Jak už jsem nastínil, tak ještě příští týden a montáž v GAZu bude naplánovaná a tím budou u konce moje pracovní cesty do NiNo (Nižnij Novgorod). Zda se ještě někdy podívám do Ruska, je otázka. Ale každopádně se to dá brát, jako dobrá pracovní i životní zkušenost. A co může být horší místo? Napadá mě snad jen … Indie. Teda alespoň z vyprávění kolegů.

 

2 Responses to Nižnij Novgorod (část druhá)

  1. Johny

    Jsem rad, ze tve postrehy reflektuji to, co si o Rusku myslim: Hnus.

  2. Evi

    Ja som bola v Rusku resp. v Moskve pred dobrými tridsiatimi rokmi tiež služobne, ale ako čítam – žiadna zmena a určite Ti je jasné prečo som tam viackrát nebola. Už to vydrž a váž si „zemi českou“ :-) ))