Nižnij Novgorod (část první)

novgorod
Posted by on 22.1.2012
 

     Kde začít. Možná tím, proč jsem vlastně jel do Ruska, Nižnijho Novgorodu. Na začátku musím říct, že se rozhodně nejednalo o dovolenou, ale o pracovní úkol. Mám totiž raději země na západ či jih od naší krajiny. Slovensko je samozřejmě východní výjimka.

Co v Rusku

     Důvod cesty byl pracovní úkol – pomoc naplánovat z jedněch hal v komplexu GAZu (Gorkovskij Avtomobilnyj Zavod), které patří naší firmě Škoda, výrobu třech aut v mixu na jedné lince (dvě naše a jeden model VW).

     Samotné pracovní cestě předcházela story se získáním VIZA do Ruska. Problémy byly nejen s posouváním termínu workshopu, ale i se stupiditou úředníků na ruské ambasádě. To, že přidělí vízum na měsíc před workshopem a musím tedy žádat znovu, lze pochopit. Mají na to právo udělit vízum kratší, než požadovaný interval. Ale když žádáte potřetí o vízum, protože máte vízum na prosinec a leden a dostanete vízum zase jen na leden, tak vás začnou omývat.

     Workshop byl totiž přeložen na přelom ledna a února (celkem workshop trvá tři týdny) a to pravé, čtvrté vízum, se podařilo zajistit tři dny před odletem. To potěší.

Cesta do Ruska

     Samotná cesta nám začala v pondělí 16. 1. 2012 transferem na letiště Ruzyně v Praze. Odkud nám kolem poledne odlétalo letadlo do Moskvy. Nejhorším mělo být samozřejmě šesti hodinové čekání na navazující let z Moskvy do Nižnijho Novgorodu. Časové okno jsme měli naplánované využít výletem na Rudé náměstí. Jak je u mě zvykem, zpracoval jsem si dle informací od kolegy bulletin s popisem kde a jak přestoupit, čím jet a podobně. Připravil jsem si i mapku, jak Rudé náměstí obejdeme. Bohužel na to nedošlo, protože k prvnímu zdržení došlo při odletu a druhému při pasové kontrole. Celkem jsme takto ztratili téměř dvě hodiny, takže se představa výletu do centra Moskvy rozplynula, jak pára nad hrncem.

     Když už nadešel čas odletu druhého letadla, tak nám byl 20 minut před odletem přesunut odlet na jinou bránu, což znamenalo okamžitý odchod z vyhřátého místečka.

     Nevím, zda to bylo tím pivem z restaurace na letišti, ale každopádně během cesty v letadle se dal semnou do řeči Rus, co seděl vedle mě. Myslel, jak s ním asi pokecám, když viděl, že kecám a tlemím se s naší trainee přes uličku v letadle.

     Impulzem mého povídání bylo trošku polití mé nohy, když Rus podával kelímek od vody stevardovi, co vybíral odpadky. Nejdřív myslel, že jsem z Finska (copak jsou veselí a upovídaní jen Finové?), ale co jsme si ujasnili odkud kdo je, tak rozhovor pokračoval dál. Je zajímavé, že naším jazykem byla angličtina. Kterou ovládám pouze pasivně. Celkem jsem mu rozuměl. Když viděl, že něčemu nerozumím, tak že prý bude volit jednoduchá slova. No, já ani jiné stejně nepoužívám, tak se úroveň dost vyrovnala.

     Nicméně před odletem jsme pokecali i v ruštině či jsem se o to alespoň snažil, ale objektivně musím říct, že v té angličtině jsem si byl jistější, přeci jen jsem se rusky učil jen rok při „sametové revoluci“. Každopádně jsem byl potěšen, že se v Rusku neztratím.

Hotel

     Příjezdu na hotel předcházel transfer dodávkou. To byl první šok. Ten rusák byl buď ožralý, nebo tu dodávku ukradl. Jak si jinak vysvětlit, že jede na zapadané silnici sněhem 70-80 km/h. Dodávka tedy stopu držela výborně, ale šok to tedy byl.

     Co se týká samotného hotelu, tak si asi není nač stěžovat. Teplo tu celkem je, vybavený je pokoj dobře. Od klimatizace po TV s 35 kanály. Wifi je pokryt celý hotel, takže spojení se světem mám.

Jídlo

     V ceně hotelu máme snídaní formou švédských stolů a obsluha je špičková. Neustále prochází mezi stoly a odnáší odpadky. Až si říkám, že je to téměř extrémní. Nicméně na každou snídaní se těším, protože to co nás čekalo a čeká každý den v závodní jídelně GAZu, se nedá skoro slovy popsat. Jídelna na mě první dva dny nepůsobila dobře. Celkem se to dá popsat slovem „ušmudlané“. Talíře tak 30 let staré, hliníkové vidličky a lžíce 40 let. A nože? Tak ty tam nevedou. Buď je zaměstnanci kradli, anebo je to národní zvyk.

     Jednou jsme dokonce sebou vzali od večeře hůlky, které nám zbyly od Suši. Osobně jsem si chtěl tímto ověřit, zda to nebude lepší. No není, expert nejsem, takže mi sníst oběd trval asi 2x tolik dlouho. Hezké od kolegů bylo, že na mě počkali, až dojím. Myslím, že jsem jim to ale vynahradil stylem, protože snažit se nabrat rýži pohybem těla do strany, nabírání vskutku nepomohla. A maso? No to jsem si zkrátka na hůlky napíchl celé a okusoval.

     Nicméně po týdnu stravování mohu říci, že to není tak hrozné, ta jídelna. Ono to z fotek vypadá hůře, než chutná. Anebo si člověk zvykl? Taková flexibilita? No jistě.

Doprava

     Co se týká dopravy, jsme pravidelně vození od hotelu k hale a zpět. Je to nejen z důvodu vzdálenosti, ale hlavně kvůli ochraně závodu, která je nekompromisní. V podstatě je závod natolik hlídaný, že se tam jinak ani nelze dostat a je tam zákaz volného pohybu osob, které tam nepracují. Je to trošku vojenský komplex, protože kromě naší haly tam jsou výrobní prostory i ostatních, ať už produkce ruských osobních vozů, nákladních, vojenských … tak bůh ví i čeho dalšího.

     Legrační je, že téměř u každého vchodu potkáte babku na židličce, jak hlídá. Neuvěřitelná přezaměstnanost tu asi panuje. Ale abych se vrátil k dopravě do práce a z práce. Je to šílené. I když po týdnu mi to přijde táák legrační. Zkrátka dodávka má všude záclonky, je tam tma, takže nic nevidíte. Jen sledujete skrze čelní sklo zpoza řidiče, jak se blížíme k výsadku. Do toho hraje rádio s ruskými songy. Nevím, ale pocit mám pokaždé, jak imigranti, které někdo veze přes hranice po polní cestě. Tma, hudba, výmoly na cestě. Zážitek.

     Co se týká dopravy obecně, soukromé, tak tu samozřejmě neplatí náš řidičák, musel by být mezinárodní. Ale to nevadí. Nejen že tu nemáme možnost čím jezdit a ani mě to neláká. Rusáci jezdí jako prasata. Přístupnou dopravou je pro nás místní autobusy, kdy jedna jízda stojí 15 rublů.

     To je panečku zážitek. Stav leckterých autobusu pamatuje moje narození, ale to přebíjí ten styl cestování. Jízdenky se platí u řidiče. To, že se k řidiči nedostanete, tolik nevadí. Systém je totiž ten, že zkrátka po lidech pošlete k řidiči peníze a zpět vám přijde lístek. Údajně funguje, že pošlete i víc peněz a je vám s lístkem po lidech vrácen i zbytek sumy peněz. To by u nás asi nefungovalo. Ano, poslal bych peníze dopředu po lidech, ale buď by se nic nevrátilo, anebo se vrátil jen lístek s cedulkou „děkuji“, což by se za platnou jízdenku považovat tutově nedalo.

     A jízdní řády? Ne, tak ty tu fakt nejsou. Autobus prostě jede, až přijede. Ale jezdí jich spousta a pořád. Takže žádný problém.

     Ozkoušeli jsme i metro. No, žádný luxus, ale funguje. Cena 12 rublů za jízdu. Princip turniketů je třeba proti Londýnu opačný. Jsou neustále otevřené, po vhození lístku v podobě speciální mince projdete. Pokud by mince byla falešná, tak se turniket uzavře. Možná někoho napadne, když nic nehodím, tak projdu. Ale to by nebyla ruská zaměstnanost. Je tam člověk, co hlídá, zda jste minci vhodili.

Práce

     Jak jsem psal na začátku, jsme tu, abychom pomohli naplánovat a rozjet výrobu třech vozů na jedné montážní lince. Osobně mám za úkol naplánovat interní sekvence (vychystávání dílů v požadovaném pořadí). Od samotného sekvenčního pracoviště po navrhnutí sekvenční palety. Jelikož ale na workshopu fungujeme jako tým, tak toho člověk nakonec dělá víc, ale cíl je jasný, ten se musí splnit.

     Zároveň s námi spolupracují i ruští kolegové z technologie a logistiky, které se to snažíme naučit. Když není zrovna k dispozici překladatelka, protože je u jiné skupinky, tak na řadu přijde i debata „face2face“. Už jsem zmiňoval, že má znalost ruštiny je elementární. Nic to ale nemění na tom, že po zapojení několik českých a slovenských slov se snažím „vymyslet“ slovo ruské.

     Druhým způsobem, který již z principu nemůže fungovat, je to říct český PO-MA-LU. To fakt nepomáhá. Ale zas to byl alespoň okamžik, kdy se mi podařilo toho rusáká rozesmát, protože jinak všichni jsou tak vážní, bez úsměvu.

Zábava

     Co se týká volného času, tak ten tu trávíme většinou společně. Ať už je to spojeno s nákupem či večeří někde v restauraci. V restauracích se dá najíst celkem dobře, ceny tak kolem 200-300Kč za dobrou večeři s jídlem. Katastrofou jsou většinou služby.

     Čekání třeba hodinu na pivo je normální. Zamračená pomalá obsluha je celkem standart. Zážitkem je třeba i přinesení polévek a žádné lžíce. Po deseti minutách čekání jsme si o lžíce museli říct. Asi se nikomu nezdá divné, že čekáme nad polévkami a nejíme. No, Rusko.

     Někdy si k večeři nakoupíme Suši a uděláme párty na hotelu, jindy se najíme každý sám. To zejména, když to spojujeme s večerním posezením na chodbě hotelu. Mají tam výborná křesílka a stolek, na párty jak dělané. Jinak co se týká vodky, tak už se jí ochutnalo dost a favorit je jasný – Parlamentka.

     Nebo teď v sobotu jsme si udělali pěkný výlet do centra Nižnijho Novgorodu. Teplota nízká, kolem -15°C, a celkem vítr, který tomu taky dá na zadek. Každopádně centrum hezké, zejména Kreml. Ale možná více řeknou fotky, které na konci tohoto povídání najdete.

Ještě není konec

     Dnes, tedy první neděli, jsme si udělali volný den, takže čerpáme síly na hotelu – na další dva týdny práce. Ale alespoň byl čas sepsat tyto řádky. Samozřejmě kouzlo osobního vyprávění dopřeji každému, kdo bude mít zájem. Pokračování příště.

 

6 Responses to Nižnij Novgorod (část první)

  1. Evi

    No…zaujímavé, ale Dave čo sa týka jedla, dopravy a takých tých všeobecných vecí určite si nečakal že to bude iné. Fajn, že aspoň hotel je na úrovni s internetom a že sa máte kde stretávať po večeroch a máte kde “ killing time a sipping vodka“. A teším sa na Tvoje rozprávanie – teda najskôr na pokračovanie “ příště. Drž sa a pokiaľ sa dá užívaj, ale „bábuškám“ daj radšej pokoj :-)

    • David

      No já jsem nic neočekával, protože beru věci, jak jsou. Ale nečekal jsem tak špatný služby v restauracích. Čekat hodinu na pivo? Pak další hodinu na jídlo? Jako tady se jít najíst do restaurace, tak to je udělat si čas 2-3 hodiny.

      Nicméně třeba takový obchoďák ala Tesco, tak to je jiné kafe. Daleko větší výběr všeho. Takže asi jak co. Co se týká celku, tak mám z Ruska pocit, že zamrzli asi 20 let za námi. Myslím, takové ty obyčejné věci. Doprava například. Nechápu, jak mohli být pro nás vzorem. Prostě oni přešlapují na místě … o závodě GAZ se vyjadřovat nebudu, přeci jen je tam dost věcí starých, tak je to ve stavu, jakém je … ale když to stavěli, tak prostě některé věci (např. výška jednotlivých schodů) asi dělali lidi, co mají v hlavě o kolečko méně :-)

  2. Evi

    bábušky som myslela samozrejme tie „dežúrnije“ :D

  3. Mirek

    Díky za tvůj popis, jedu do GAZu v NN příští týden, tak aspoň trochu vím co mne čeká.

    • David

      A na jak dlouho tam jedeš?

      • Mirek

        Právě jsem tu a pozítří jedu zpět. NN je velké město , bydlíme asi 1km od kremlu, takže jsem se byl podívat téměř na všech místech ze kterých tady máš fotky. Město je hezký jen na hlavích třídách, jinak celkem děs. Paneláky téměř neudržované, silnice děravé – prostě mimo centrum šeď a bordel.